Půdní vestavby - rozhodují normy nebo selský rozum?
18.7.2011 | autor: Redakce PŽ
Nedávno jsem psal o tom, jak mi okolnosti přihrály, abych uplatnil své zkušenosti z projektování a realizací nosných konstrukcí půdních vestaveb a pomohl spřátelené stavební firmě a investorům konkrétních půdních bytů v centru Prahy ušetřit citelnou část nákladů. Úspora byla dosažena maximálním využitím původního stavebního díla a jeho použitelných částí, které nám naši předkové zachovali, a oproštěním se od některých předsudků, které nám moderní doba „vštěpuje" podle mého názoru za účelem neadekvátního zvýšení zisků stavební podnikatelské sféry.Stavba se sice podle změněného projektu už rozjela, ale nebyl to rozjezd jednoduchý, a sem tam to občas ještě zaskřípe. Zatím vidím dva důvody skřípání. Jednak pochopitelná neochota původního architekta, držitele autorských práv pro původní koncepci návrhu půdní vestavby, a jednak značný úspěch ve vštěpování určitých výše zmíněných předsudků do vědomí laické veřejnosti.
Proč je těžké respektovat změnu?
Uvedený architekt sice přistoupil na změnu koncepce projektu, kterou si kvůli nabídnuté úspoře vynutil investor, ale jako nositel autorských práv na architektonickou koncepci projektu neopomine využít jedinou příležitost ke zpochybňování nové koncepce nosných konstrukcí. Několikrát jsem si při setkání s ním říkal, že se minul povoláním. Myslím, že profese právníka by jeho výřečnosti slušela lépe. Zřejmě se řídí úslovím, že nejlepší obrana je útok. Život mě ale naučil takovéto okolnosti spíš vítat, protože mě chtě nechtě přinutí dozvědět se a vypátrat o problému víc, abych si ustál své názory, anebo abych od nich upustil, když se ukáže, že nefungují.
Poslední dva argumenty zpochybňující změnu koncepce nosné konstrukce, kterými jsem se musel dopodrobna zabývat a na které i někteří zástupci investora začali slyšet, jsou tyto:
1. Dřevěné trámové stropy svojí skladbou nikdy nezajistí dostatečný akustický útlum mezi podlažími, který vyžaduje česká akustická norma. Zjednodušeně řečeno, dřevěným stropům se nevěří, že skrz ně nebude všechno slyšet. Autorizovaný akustik (technik, který posuzuje výpočtem akustický útlum stěn a stropů a vlastní kulaté razítko se lvíčkem), podle jehož dobrozdání byl mimo jiné navržen nový strop pod půdou z ocelových traverz a betonové desky, tvrdil, že tloušťka 150 mm betonu celkem ve stropu je pro tento útlum naprosto nezbytná.
2. Do části stávajícího stropu pod půdou dlouhodobě zatékalo a na několika trámech u obvodové stěny půdy začala růst dřevomorka. Část technické veřejnosti je přesvědčena o tom, že když se v domě objeví dřevomorka, je nejlepší dům celý zbourat a trosky zahrabat hluboko pod zem (trošku s literární nadsázkou přeháním, ale ne zas tak moc). Takže dalším argumentem je, že spoléhat se na únosnost trámů, které sice budou pečlivě naimpregnovány proti houbě a zesíleny, ale byla v nich už jednou dřevomorka, je nezodpovědné.
Normy versus selský rozum a staleté zkušenosti předků
Co se týká prvního argumentu, shodou okolností druhý den poté, co byl vysloven, jsem měl to štěstí seznámit se s akustikem, který uměl vypočítat a kulatým razítkem stvrdit to, co věděli naši předkové. Násyp písku nebo škváry nebo starého stavebního rumu na prknech stropu a dutina mezi spodním omítnutým podhledem stropu a prkny pod podlahou na stropních trámech dohromady mají výborný tlumící akustický efekt, přinejmenším stejný jako vrstva betonu tloušťky 150 mm. Požadavek normy byl podle výpočtu splněn s rezervou 3 decibely. Takže tento akustik potvrdil, že dřevěnému stropu se dá věřit, že skrz něj nebude slyšet víc, než je dovoleno.
Co se týká druhého argumentu, měl jsem další štěstí. Spolužák, pro kterého jsem změnu projektu vypracoval, mě seznámil s panem docentem Klánem, expertem na sanaci starého dřeva, jehož firma se zavázala starý dřevěný strop opravit s garancí na 100 let, že pokud do stropu nebude dlouhodobě zatékat, dřevomorka se neprojeví.
Těsně před poslední výrobní schůzí, které jsem se v rámci postupu výstavby zúčastnil a na které původní architekt půdní vestavby vznesl druhý argument, že dřevo nikdy nebude dlouhodobě tak odolné jako beton, jsem byl jako statik přizván k probíhající rekonstrukci několikapodlažního objektu bývalé továrny z období první republiky v Karlíně. Objekt má železobetonové masivní trámové stropy a do jednoho z nich během osmdesátých let 20. století dlouhodobě na několika místech zatékalo z vadného vodovodního potrubí.
To byste nevěřili jakou paseku tato voda s železobetonem nadělala! Spodní vrstva betonu na trámech byla opadaná a ocelové armovací dráty byly zrezlé, že u některých z nich rez zničila polovinu objemu oceli. Takže jak ono s tou proklamovanou odolností a trvanlivostí železobetonu vlastně je? V případě, že oba materiály stojící zde v tomto případě proti sobě jsou zdravé, je na straně železobetonu evidentní výhoda v případě války, zemětřesení nebo výbuchu plynu v domě. Ale jen pokud dům z železobetonu celý nespadne, jinak je vyprošťování přeživších ještě obtížnější.
Ale v mírových dobách mimo seizmickou oblast? Proč nevyužít dřevo, když je levnější? Mimochodem, v České republice stále přibývají lesy. Ač se to může zdát k neuvěření, dnes je u nás o několik desítek procent více zalesněné plochy než za první republiky.
Ing. Ivan Beneš (více o něm zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.