Živá architektura. Může být i architektura bio?

Architektura. Pravděpodobně každý z nás si představí pod tímto pojmem nějakou definici či dokáže vysvětlit význam tohoto slova. Slyšeli jste však někdy pojem "živá architektura" či bioarchitektura? Že ne? Pojďme si tedy prozradit, o co se jedná.

Co je to architektura?

Než se dostaneme k samotnému pojmu "živá architektura", nejprve si přece jen připomeňme definici samotné architektury. Pro ilustraci použijme části textu, který k tomuto výrazu uvádí Wikipedie: „Historicky se v architektuře odráželo mnoho pohledů, přičemž základním pohledem nejen evropské architektury byla její podřízenost harmonii. V 19. století se harmonii staveb nadřadil účel stavby. Názory na to, co by mělo být cílem architekta a kam by měla architektura směřovat, se během doby vyvíjejí, přesto lze za stále platné považovat zásady formulované třemi stěžejními body, které formuloval Vitruvius Pollio a na které se architekt musel ohlížet bez ohledu na dobu vzniku stavby. Za prvé je nutno přihlížet k firmitas tj. statické pevnosti a stabilitě stavby, tento bod limitují technické znalosti doby a prostředí vzniku stavby. Druhým bodem je utilitas tj. praktický cíl stavby, jemuž se stavební plány nutně musí přizpůsobit. Třetím bodem je pak venustas tj. estetický cíl, který je zpravidla poplatný estetickým názorům doby vzniku."

V současné době se objevuje řada dalších požadavků, které souvisí především s tlakem společnosti na zvyšování standardů jednotlivých parametrů stavby. Zejména nízkoenergetičnost staveb, ekologické používání materiálů a technologií, akustika materíálů a konstrukcí, osvětlení a oslunění obytných prostor atd. Někdy mi však připadá, že se z té přemíry požadavků jaksi "vytrácí" člověk jakožto vztažný bod nově budované stavby. Myslím si, že dnešní společnost se již posunula na takovou úroveň, aby od staveb vyžadovala víc než jen pouhé místo k přebývání a střechu nad hlavou. Jakožto návrháři a architekti bychom se měli pokoušet a hledat, jak vytvářet živé stavby jako místa, která jejich obyvatele budou podporovat v jejich životním snažení.

Tvary a tóny

Pojďme se nyní podívat na jednu z možných cest, jak na to. Začnu nejprve trochu ze široka. Velmi se mi líbil jeden výrok, na který jsem nedávno narazil: „Dobrá architektura je jako zamrzlá hudba." Není to krásné přirovnání? Ukáži vám na následujících videích vztah mezi tvarem a tóny s určitou frekvencí. Věda, která se tímto zabývá, se nazývá kymatika (anglicky Cymatics)






Když se zamyslíte nad tím, jaký mají jednotlivé tóny a kombinace tónů vliv na hmotu, je zajímavé, jak ji velmi rychle mění. Zde se nabízí otázka: Může to fungovat i obráceně? Tedy pokud bychom používali tvary, jejich poměry a vzájemné kombinace tvarů, které odpovídají určitým harmonickým tónům. Já jsem přesvědčen, že ano. Pozorný divák videa si jistě všiml příkladu se želvou a jejím vzorem na krunýři. A pokud se podíváte, jaké vzory tvoří příroda, můžete najít další bezpočet příkladů.

Architektura a zlatý řez

Například i lidské tělo je utvářeno pomocí vzájemných poměrů jednotlivých částí. Jeden z nejvýznamnějších poměrů, o kterém se zmíním, se jmenuje zlatý řez (matematicky lze vyjádřit číslem 1,618). Pokud se podíváte na lidskou ruku, poslední článek prstu označen A je ve vzájemném poměru k dalšímu článku B právě v poměru 1:1,618 a tento článek je opět ve stejném poměru k další části prstu C atd. A takovýchto poměrů bychom na lidském těle a i jinde v živočišné i rostlinné říši našli povícero. Tento poměr určitě znají fotografové, malíři, sochaři. A pokud s tímto poměrem pracují, bývají jejich výtvory obvykle vnímány jako harmonické a oku lahodící.

A co na to architektura? Řekl bych, že právě zde se nabízí ohromné uplatnění. Můžete ladit poměry stran oken, poměr výšky střechy ku výšce stěn a mnoho dalších proporcí.

Fibonacciho posloupnost v architektuře?

Dalším neméně zajímavým matematickým jevem je Fibonacciho posloupnost. Jak tato posloupnost vypadá? Je to vždy součet předchozích dvou čísel 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21 atd. Fibonacciho posloupnost je opět běžně využita v přírodě jak u živočichů, tak i v rostliné říši. Například ji můžeme najít v květech slunečnice, kde jsou semínka uspořádána do spirál o počtu dvou po sobě jdoucích čísel posloupnosti. Najdete ji také třeba u poměru velikosti dvou po sobě jdoucích komůrek ulity plžů. Možná si řeknete, že je to pouze hra s čísly. Asi ano, ale uvedu zde ještě jednu oblast, kde se tato posloupnost velmi úspěšně využívá.

Tou je oblastí je oblast velkých peněz, akciových a komoditních trhů. Zde jsou Fibonacciho poměry používány jako součást strategií pro předvídání pohybů trhu. A pokud příroda, a dokonce i svět „velkých peněz", tuto posloupnost využívá, proč ne architektura? A skutečně. V architektuře existuje směr s názvem bioarchitektura, která se všemi uvedenými poměry zabývá.

Bioarchitektura

Když uslyšíte slovo "bio", asi vás napadne, že se jedná zas o něco „zeleného". Ne, nelekejte se, bioarchitektura se spíše dá přirovnat k celobarevnému spektru. Vychází z pozorování přírody, moudrosti předků, ale i z moderních poznatků vědy. Vychází ze základních geometrických tvarů (platónských těles), které dávají rámec navrhovaným stavbám. Významným představitelem tohoto směru je irský architekt Michael Rice. Na jeho webových stránkám můžete vidět některé příklady realizací a návrhů různých staveb. Je to opravdu zajímavé a inspirativní. Michael Rice je velmi charismatický člověk a tento směr architektury (když ne celý směr, tak alespoň některé prvky) by se brzy mohly rozšířit i do běžného stavění.

Pojďme si některé projít. Víte co je bábuška? Ti o něco starší si určitě vzpomenou, že se jedná o dřevěnou sošku, která je uvnitř dutá, a když ji otevřete, ukrývá v sobě další menší bábušku, ta má zase v sobě další menší bábušku a tak dále. Celá tato sada v sobě vnořených, stejných opakujících se zmenšujících vzorů se nazývají „fraktál". Tento jev způsobuje jakési vtažení naší pozornosti do středu těchto vzorů, čímž získáváme hloubku - dojem prostoru, což na nás působí pozitivně.

Bioarchitektura se snaží používat biologické materiály, vyhýbá se používání hliníku, oceli a plastů všude tam, kde je to možné. Jedním z důvodů je, aby nedocházelo k úbytku záporných iontů ve vzduchu, které na člověka působí osvěžujícím účinkem, a právě naopak se snaží používat materiály, které tvorbu těchto iontů podporují. Na vysvětlenou: záporné ionty jsou ve velké míře obsaženy ve vzduchu v lese nebo po bouřce. Absence těchto iontů způsobuje únavu a vyčerpání lidského organismu. Dokonce se dnes již pomalu začíná hovořit u některých administrativních budov, které jsou právě prošpikovány různým plastovým, ocelovým nebo hliníkovým potrubím, že trpí "syndromem nemocných budov".
 
Další sféra, které se bioarchitektura dotýká, je práce s geomagnetickým polem Země, eliminování elektrosmogu a v neposlední řadě pracuje i s jemnými elementárními silami, které jsou také součástí pro nás dosud málo prozkoumané oblasti symfonie života.


Ing. Martin Škornička (více o něm zde)
Foto: forum.przebudzenie.net

Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

• Vydejte se na zahraniční motoexpedici plnou adrenalinové zábavy
• Jak trénovat pozornost u dětí?
• Těstoviny: nejznámější druhy italských těstovin
• Útulná zahrada: Jak vytvořit pohodlný venkovní koutek

Zpět