Cohousing aneb Vyberte si svoje sousedy!
Když se rozhodujeme, jak a kde chceme bydlet, většinou volíme mezi variantou bytu či domu, který si postavíme nebo koupíme v místě, které se nám líbí a vyhovuje našim požadavkům. Obvykle ale netušíme, kdo budou naši sousedé. Stejně tak pokud si kupujeme byt, dopředu nevíme, kdo jsou ti, kdo bydlí v ostatních bytech konkrétního činžáku. Ve světě ale existuje i jiná forma bydlení - cohousing. Pojďme si o tomto zajímavém stylu bydlení něco říct.Cohousing je u nás zatím jen v plenkách, jeho historie se však píše už od 60. let minulého století. Domovem cohousingu je Dánsko. Cohousing jde na výběr bydlení obráceně. Nejprve si vybereme své sousedy a teprve pak společně zvolíme místo bydliště. Pojem cohousing bychom mohli do češtiny přeložit jako „blízké sousedské bydlení". Jedna z definic říká, že cohousing je „vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost".
Jak vypadá společné bydlení
Laicky a zjednodušeně řečeno se sejde skupina lidí (ze začátku třeba jen pár nadšenců, obvykle přátel či podobně smýšlejících jedinců), na něž se nabalí další zájemci, kteří jsou rozhodnuti vybudovat společné bydlení.
Nechtějí si postavit každý svůj dům zvlášť, ale chtějí si koupit společně velký pozemek či již existující objekt k rekonstrukci a vybudovat tam bydlení pro každého jednotlivce či rodinu, a zároveň jeden dům (prostor) společný - s jídelnou, kuchyní, hernou, fotokomorou, hudební zkušebnou - zkrátka čímkoliv, co členové potřebují. Domy (ať už řadové či samostatně stojící) jsou propojeny chodníky, plácky na hraní dětí, parčíky, jsou tam lavičky na setkávání a podobně. Auta parkují na okraji na společném parkovišti.
Výhody cohousingu
Cohousing může mít i podobu bytového domu, kde místo domů vlastní členové společenství jednotlivé byty a v domě se nacházejí společné prostory. Cohousingová společenství mohou být od pár jednotek až po desítky rodin, obvykle se nejlépe osvědčuje model s 50 až 80 členy a cca 15 až 30 bytovými jednotkami.
Společné bydlení zjednodušuje chod domácnosti a logistiku rodiny - obyvatelé si vzájemně vypomáhají s hlídáním dětí, jejich dovážením do školy a ze školy, pořádají z vlastních zdrojů kroužky pro děti, organizují společné večeře, kdy vždy dva dospělí vaří pro ostatní. A samozřejmě děti mají kdykoliv nějakého parťáka na hraní a dospělí na popovídání. A kdo chce být sám, jednoduše zavře za sebou dveře svého domu či bytu a případně dá na dveře ještě ceduli nerušit, dnes žádné dětské návštěvy. Zdá se vám to idylické a říkáte si, proč se i u nás takhle nebydlí?
Společně a idylicky? Musíte se snažit!
Vždycky je něco za něco a samozřejmě vybudovat takovéto sousedské bydlení a udržovat ho v chodu není levou zadní a stojí to spoustu úsilí (zvlášť ve fázi vzniku), které musíte investovat, a to často i ve chvílích, kdy toho máte plné zuby a nejraději byste se na vše vykašlali a odstěhovali se na pustý ostrov. Dát dohromady představy takové spousty lidí dá velkou práci a je otázkou spousty kompromisů. Naprosto klíčová jev tomto případě ochota zúčastněných vzdát se své ideální varianty. Mnoho skupin se postupně rozpadá, rozděluje, odštěpuje a znovu vzniká s novými členy, protože leckdy se představy členů stávají neslučitelnými. Kdo ovšem dojde do zdárného konce, bývá odměněn. Ani pak ale nelze usnout na vavřínech.
Žít spolu s ostatními intenzivněji, než že se jen pozdravíme na chodbě, vyžaduje neustále hledat a upravovat pravidla vzájemného soužití a být ochoten investovat svůj čas a energii ve prospěch celého společenství. Ve fázi vzniku cohousingu se lidé scházejí i několikrát týdně. Pokud již cohousing funguje, jen párkrát za měsíc. Zkušenosti těch, kdo v takových sousedských společenstvích bydlí, jsou však velmi pozitivní - investované úsilí se jim bohatě vrací.
Více o chousingu se můžete dozvědět na www.cohousing.cz
Anita Michajluková (více o ní zde)
Foto: schemataworkshop.wordpress.com
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.