Červen na zahradě - pěstujte květiny a zeleninu, ale také dobré vztahy se sousedy!
7.6.2011 | autor: Redakce PŽ
Každý si svou ideální zahradu přestavujeme jinak, společným cílem je však zahrada zdravá a bezpečná - zahrada, kde se nebudeme muset bát sníst vlastní ovoce a zeleninu, zahrada, kde si budeme moci bez obav lehnout do trávníku. Obecně se tvrdí, že není nad jablíčko z vlastní zahrádky, že jen tehdy opravdu víme, co jíme; a že chuti a vůni vlastnoručně vypěstované jahůdky se nic nevyrovná. Je tomu tak ale skutečně? Vlastní zahrada - jsou její plody skutečně rajské?
Věříme, že naše zahrady jsou neposkvrněnými ráji, ale skutečnost je často jiná - jímky a septiky v blízkosti studní, ve sklepě sklad již dávno zakázaných postřiků, které všehoznalý zahrádkář míchá dle vlastního uvážení, k tomu jedy na krtky, hmyz, slimáky. A moře času. Kolem každé rostlinky skáče čiperný důchodce a stříká a stříká. To by si zemědělec dovolit nemohl, podléhá přísné kontrole a navíc na svých rajčatech potřebuje vydělat.
Nebo opačný případ: Začínající zahrádkář se v obavě o osud světa vyhýbá chemii jako čert kříži a chroupe červivou, nedomrlou mrkev a u toho si libuje, jak je chutná a zdravá. Nějaká ta plíseň ho nemůže rozhodit - hlavně, že do sebe necpe „éčka a jiné jedy". Stříkat broskve proti kadeřavosti? On pod nimi přece pěstuje lichořeřišnici, co na tom, že sousedi musí stříkat o to víc. Ani to by si normální zemědělec dovolit nemohl, potřebuje se uživit.
Oproti zemědělci máme tu výhodu, že i když nám úrodu poničí nepřízeň počasí či škůdci, neplynou z toho pro nás nějaké zásadní nepříjemnosti, můžeme to tedy brát s nadhledem a přiklonit se přece jen trochu více na stranu druhého případu. Nemusíme propadat panice při spatření jabloňové větvičky obalené mšicemi, počkáme na slunéčka. Jako obvykle však platí, že nejlepší je zlatá střední cesta.
Ideální je, pokud jsme schopni domluvit se se sousedy - dohodneme se na termínu postřiku ovocných stromů proti plísňovým a bakteriálním chorobám, můžeme postřiky používat s mírou a pravidelně je střídat, dohodneme se, kdy a čím naopak rozhodně nestříkat; shodneme se, že nebudeme používat přípravek na slimáky, který hubí i ježky a psy; můžeme je požádat, aby nepouštěli ven kočku, když „naše" sýkorky vyvádějí mladé a jako bonus můžeme mít mezi zahradami živé ploty a ne vysoké zdi.
Sousedské vztahy - nutná součást péče o zahradu
Mluvme se svými sousedy, ptejme se, zda jim nebude nějaký náš záměr proti mysli, vysvětlujme, prosme, buďte vlídní a zdvořilí. Pokud nás na vedlejší zahradě něco rozčiluje, obraťme se na souseda s prosbou o nápravu. Většina těchto věcí (založit kompost těsně vedle sousedovy besídky, vysadit na hranici pozemků něco opravdu hodně odnožujícího atp.) nevzniká ze zlého úmyslu, prostě nás jen nenapadne, že by mohly někomu vadit. Ale jestli se začneme motat v kruhu „když on takhle, tak já zas takhle", skončí to za pár let v lepším případě onou vysokou zdí a v horším u soudu. Přitom dobří sousedé jsou poklad - můžeme si navzájem vypomoci - v případě potřeby pohlídat zvířata či zalít zahradu, (vy)půjčit (si) sekačku, vyměňovat cibulky lilií a tulipánů a společně grilovat. A to, jak skvělé nebo hrozné budeme mít své sousedy, záleží především na nás - na naší ohleduplnosti a toleranci.
Není nic horšího, než když vedle sebe zahrádkaří dva fanatici bojující na opačných stranách fronty. Oběma jde sice v podstatě o totéž, ale cesty, jak dospět k cíli, se jim zdají neslučitelné. Opak může být pravdou. Inspirujme se, nezříkejme se předem žádné znalosti, vezměme si z každé školy to nejlepší - třeba nechceme mít přebujelou permakulturní zahradu, ale proč nevyužít poznatky o vhodném sousedství rostlin či nezkusit zajímavé typy záhonů? Proč nenechat boj se slimáky i ježkům a slepýšům? Pamatujme si, že pokud rostlina dostane, co žádá (to je na prvním místě vhodné stanoviště), bude ke škůdcům mnohem odolnější. Můžeme také využít moderních odrůd rezistentních k různým nemocem a škůdcům. Nezříkejme se šlechtitelských novinek a cizokrajných rostlin. Nebojme se rostliny náročné na živiny pohnojit anorganickými hnojivy, nebojme se zkoušet prostředky moderní či tradiční biologické ochrany. (A teď trochu silná káva: Nebojte se ani geneticky modifikovaných rostlin, raději si o nich něco nastudujte, pro začátek třeba Otazníky kolem genového inženýrství Vladimíra Vondrejse.)
Věřte vlastním zkušenostem a úsudku!
Nejdřív si položme otázku, čeho chceme na zahradě dosáhnout, a pak zjišťujme, jak se k tomu nejlépe dostat. Bude neplodící strom třeba nahradit novým (v tom případě jakým), pomůže mu chemická či biologická ochrana, bude ho potřeba přeroubovat, přisadit jinou odrůdu jako „opylovače", nebo bude stačit jen prosvětlení koruny a přihnojení? Jaká jsou pro a proti toho či onoho řešení?
Buďme otevření ke všemu - tradičnímu, modernímu, známému i dosud neznámému. Neodsuzujme předem věci, o kterých nic nevíme. Nezaklínejme se „znalostmi našich babiček" a „zkušenostmi našich předků" (zvláště pokud jsme žádnou babičku ani předka nikdy neslyšeli ani nečetli), zaklínejme se vlastními zkušenostmi a znalostmi. Nebuďme plni předsudků, také však nevěřme slepě všemu, co se nám k věření předkládá. Bavme se i s lidmi z opačného tábora, s mladšími i staršími, čtěme, surfujme po internetu, ptejme se, dělejme si vlastní názor, mysleme - hodně lidí se toho bojí, ale ono to nebolí. Kdo má argumenty podložené fakty, nemusí se bát vyslechnout oponenta a nemusí zvyšovat hlas.
Jak byste definovali plevel? Plevelům - ať už máme na mysli bujně odnožující šeřík, kopřivy, zvonek rozlezlý po celé skalce, či pampelišky v trávníku - je společná jedna vlastnost: dobře a rychle rostou, někdy tak dobře, že vytlačí jiné rostliny. Zvláště pokud jste si oblíbili invazivní rostliny jako křídlatku nebo celík, musíte s nimi zacházet opatrně, nenechat je zarůst celou zahradu a odkvetlá květenství seříznout ještě před vytvořením semen. Co se týče užitečnosti a krásy plevelů, už to tak jednoznačné není.
Přikládám pár fotek z berlínského blešáku - prodávali tam plevel (oni jej ale nazývali Wildkrauterschule), jednu rostlinku za 1,50 Eura. Schválně si je zkuste určit - kuklík, jitrocel, kopřiva, pomněnka, pampeliška, svízel, vlaštovičník, rozrazil. Jistě je to trochu směšné a bláznivé - o českého zahrádkáře se při spatření něčeho takového v trávníku pokouší infarkt. Je ale zajímavé, že existují lidé, kteří jsou ochotni za takovéto rostlinky platit. Jistou poetičnost a krásu těmto rostlinám upírat nelze. Hezky to ukazuje, že slovo „plevel" označuje především ty rostliny, které na zahradě nechceme. A taky trochu to, že se rostlinka musí stát ohroženou a vzácnou, aby si ji někdo zblízka prohlédl. Schválně, víte vůbec, jak opravdu vypadá vlaštovičník? Nebo si přestavíte jen oranžovou mléčnou šťávu?
Ať jsou vaše zahrady poetické a krásné - ať už máte v oblibě růže nebo vlaštovičníky - vám přeje
Anna Ogrocká (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.