Dlouhověké trvalky - květiny, které na vaší zahradě vydrží mnoho let

16.9.2017 | autor: Redakce PŽ

Dlouhověké trvalky - květiny, které na vaší zahradě vydrží mnoho let

Pokud chcete na zahradě krásné rostliny, o které se nebudete muset příliš starat, vyberte si některou z následujících trvalek. Jsou nenáročné, odolné, bezproblémové. Jsou poměrně odolné proti vymrzání, nevyžadují častou zálivku, jsou schopny růst v širokém spektru půdních a světelných podmínek, snadno se množí a jsou dlouhověké. Jsou dokonce tak dlouhověké, že svého pěstitele a ochránce často přežijí. Nacházíme je i ve starých, zanedbaných a po mnoho let neudržovaných zahradách.

Bergénie (Bergenia)

Bergénie

Bergénie pocházejí z východní Asie a z pohoří Himaláj. Bergénie tučnolistá (B. crassifolia) roste v Koreji, Mongolsku a v přilehlých oblastech Sibiře. Je to rychle se rozrůstající trvalka s lesklými zelenými až tmavě červenými listy, které vydrží i přes zimu. Barva listů se mění v závislosti na teplotě. Bergénie kvete růžově, červeně nebo bíle od března do května a někdy ještě jednou na konci září. Vysazujeme je od května do podzimu. Bergénie jsou nenáročné byliny, na příliš bohatých půdách však málo kvetou a v těch příliš chudých mají zase méně listů. Rostou dobře na slunci i ve stínu. Zemina má být mírně vlhká. Na jaře je třeba květiny pohnojit dlouhodobě působícím hnojivem. Bergénie si můžeme velmi snadno namnožit dělením oddenků.

 

 

Kamzičník (Doronicum)

Kamzičník

Kamzičník rakouský (D. austriacum) roste přirozeně v Alpách a Pyrenejích, kamzičník srdčitý (D. columnae) pochází z Alp a Balkánu, kamzičník východní (D. orientale) z jihovýchodní Evropy a z Kavkazu. Kamzičníky jsou vytrvalé byliny s podzemními, často hlízovitě ztlustlými oddenky. Listy tvoří přízemní růžice, z jejichž středu vyrůstají olistěné lodyhy v horní části chlupaté. Dosahuje výšky 40 cm. Kvetou žlutě, podle druhu a polohy od dubna do června. Některé kamzičníky po odkvětu žloutnou a zatahují. Kamzičníky vyžadují živinami dobře zásobené půdy, spíše těžší, a dostatečnou zálivku. Ideální je pro ně slunné stanoviště, v polostínu méně kvetou. Odstřiháváním odkvetlých úborů prodloužíme dobu kvetení. Kamzičníky množíme dělením trsů nebo semeny. U některých lidí se může po manipulaci s rostlinou objevit vyrážka.

 

Barvínek (Vinca)

Barvínek

Barvínek menší (V. minor) je naše původní rostlina, ve volné přírodě se vyskytuje od střední Evropy až po Malou Asii. Rostlina často zplaňuje.
Barvínky jsou 10 - 20 cm vysoké, plazivé, dřevnatějící rostliny. Listy jsou kožovité, stálezelené. Modré až fialové květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Kvete od dubna až do září, nejvíce však na jaře. Daří se mu na kyprých, vlhkých a výživných půdách v polostínu až stínu. Barvínek se velmi snadno množí sám, rozrůstá se dlouze plazivým oddenkem. My ho můžeme množit dělením nebo řízkováním. Rostlinka vytváří zapojený porost a na stinných místech může být vhodnou alternativou trávníku.
Barvínek obsahuje mnoho alkaloidů, které jsou ve větších dávkách jedovaté.

 

Denivka (Hemerocallis)

Denivka

Denivky pocházejí z Číny, Japonska a Koreje.
Rostlina má dlouhé úzké listy a nálevkovité květy na dlouhých lodyhách. Tvoří tlusté oddenkovité kořeny. Původní barvou květů denivek je žlutá a oranžová, šlechtěním však bylo získáno mnoho dalších barev. Konkrétní květ vydrží pouze jediný den (odtud název rostliny), ale jedna rostlina nese desítky květů, které se postupně rozevírají, takže celková doba kvetení je dlouhá, obecně rostliny kvetou od června do srpna.
Denivkám se daří na slunných až polostinných místech. Vysazujeme je a množíme dělením trsů od března do dubna. Před rozkvětem rostliny vydatně pohnojíme a odkvetlé stvoly průběžně odstraňujeme. Před mrazy chráníme rostliny silnou vrstvou listů a chvojí. Rostliny obvykle v prvním roce po vysazení pomalu rostou a málo kvetou, protože potřebují čas, aby si vytvořily potřebný kořenový systém. Po prvním roce už se rostliny rozrůstají dobře a spolehlivě kvetou.
Květy původních druhů denivek se žlutou a oranžovou barvou jsou nejenom krásné, ale i jedlé.

 

Pivoňka (Paeonia)

Pivoňka

Pivoňky jsou vytrvalé byliny, polokeře či keře se střídavými, zpeřenými či hluboce dělenými listy. Pivoňky rostou v asi 30 druzích v mírně teplých oblastech severní polokoule. Nejdéle pěstovanou pivoňkou je pivoňka lékařská (P. officinalis). Pocházela ze Středozemí, z malé Asie a Arménie. Pivoňka čínská či belokvětá (P. lactiflora) pochází z východní Asie, kde se pěstovala již po staletí, do Evropy se dostaly až začátkem 19. století.
Pivoňky dobře rostou na jednom místě desítky let. Vybereme jim slunečné stanoviště (ve stínu nekvetou) chráněné před větrem. Ideální půda pro pivoňky je kyprá, hlinitá, dobře propustná a bohatá na živiny. Pivoňky nemusíme zalévat. Na konci léta je přihnojíme průmyslovými hnojivy a přes zimu je zamlčujeme listím či chvojím.
Pivoňky kvetou podle druhu a kultivaru od května do června. Množí se především dělením trsů v srpnu. Dbáme na to, abychom velké a masité kořeny při výsadbě či přesazování poškodili co nejméně. Pivoňky nemají přesazování rády a obvykle ještě rok po přesazení nekvetou. Bylinné pivoňky vysazujeme mělce - tak, aby vrchol pupenu byl jen pár centimetrů pod povrchem půdy. Hlubší výsadba vede k tomu, že rostliny nekvetou.
Některé druhy pivoněk, mezi nimi pivoňka lékařská, obsahují alkaloidy a glykosidy a jsou tedy jedovaté.

 

Řetězovka (Physostegia)

Řetězovka

Tato trvalka pochází z teplejších oblastí Severní Ameriky, kde roste ve vlhčích listnatých lesích.
Dosahuje výšky 100 cm. Má čtyřhranný, hustě olistěný stonek, listy jsou tuhé, ostře zubaté. Kvete v červenci až srpnu růžovými nebo bílými květy. Květy jsou uspořádány v dlouhých, hustých klasech. Kvete bíle či světle fialově v červenci až srpnu.
Rozmnožovat ji můžeme semeny či dělením, sama je však expanzivní a značně odnožuje. Přečíst si můžete i recenze.
Potřebuje živnou, dobře propustnou půdu, vydatnou zálivku a přímé slunce nebo polostín. Na jaře řetězovku dobře pohnojíme kompostem. Vysoké odrůdy vyžadují opěru. Na podzim řetězovku zastřihneme, dlouhé trsy rozdělíme a přesadíme. Před mrazem ji chráníme nastýlkou z listí.

 

Bohyška (Hosta)

Bohyška

Bohyšky pocházejí z Japonska, z Číny a Koreje
Bohyšky jsou pěstovány hlavně pro svoje velké dekorativní listy, má však i velice krásné květy, které navíc nádherně voní (a prý také skvěle chutnají). Rostlina kvete od června do srpna bílými nebo fialovými trubkovitými květy. Rostlina tvoří oddenky s bílými kořeny, z nichž přímo ze země vyrůstají listy. Bohyšky brzy raší a na podzim zcela zatahují. Dospělá rostlina zabere až 1 m2.
Pro pěkné vybarvení listů a bohaté kvetení vyžadují některé druhy a kultivary ranní slunce či bloudivý stín, jiné pak rostou v plném stínu i na sušších místech. Na plné slunce se nehodí. Půda má být vlhčí, kyprá a bohatá na živiny. Bohyšky občasně přihnojíme. Dospělé trsy můžeme dělit kdykoliv, nejlépe však v době před vyrašením listů. Tenkolisté druhy velmi chutnají slimákům.

 

Rozchodník (Hylotelephium)

Rozchodník

Rozchodník nádherný (H. spectabile) pochází z Číny. Je to rostlina 30 - 60 cm vysoká, atraktivní po celé vegetační období. Má dužnaté listy, stonek i části květenství. Na jaře a v první polovině léta tvoří dekorativní trsy listů, v srpnu až září kvete v různých tónech růžové až červené barvy. Uschlé květní stvoly mohou zdobit záhon až do jara.
Rozchodník potřebuje suché, propustné půdy, nepříliš živnou půdu a hlavně hodně slunce. Je mrazuvzdorný. Množí se dělením trsů. 

 

Anna Ogrocká (více o ní zde)



Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

Zpět

Komentáře
Vložit nový komentář

Bohužel zde nejsou žádné komentáře.

Jméno:
Komentář:
Ověření:

© ISSN 1804-106X - online magazín Praktický-život.cz.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího bez souhlasu zakázáno.