Jak (ne)poslouchat muziku. Zamyšlení nad vlivem hudby v osobním i společenském životě
Hned na úvod vysvětleme, proč je v titulku mimo jiné použito slovo „muzika". Samotná hudba (od housti) označuje výsledek hraní na hudební nástroje. Zpěv (od zpívat) pak označuje výsledek umělecké práce s hlasem. Muzika je nadřazený pojem - většina běžných posluchačů si vybírá právě muziku, kde jsou spolu hudba i zpěv najednou. I tak je ale v našem prostředí slovo muzika považováno za spíše nespisovné a leckterý učitel hudební výchovy by z něj byl pobouřen.Tentokrát se budeme věnovat různým souvislostem poslouchání muziky. Nebude to výčet v žádném směru vyčerpávající a kompletní, spíše se na několik situací podíváme z neobvyklého úhlu pohledu. Začněme takovou samozřejmostí, že poslouchat se dá nejen muzika, kterou hraje někdo jiný, ale i ta, kterou tvoříme sami.
Když je člověk na muziku sám
Mohlo by se zdát, že člověk obecně začíná se vším sám - dýchat, hýbat se. To by ale nesměl existovat fenomén mateřství, rodiny. Pokud má dítě štěstí, jeho rodina ho podporuje a připraví mu takové podmínky, ve kterých může být plnohodnotně člověkem. Poskytne mu tak čas, aby se připravil na pozdější dobu, kdy rodiče odejdou a už dospělé dítě si bude muset včas najít pozitivní kontakty jinde. Zatímco u rodiny se předpokládá, že se bude snažit dítě podporovat, cizím lidem argument „je to naše dítě" logicky nestačí, nezajímá je. Tam přicházejí na řadu sympatie.
Hraní muziky s dalšími lidmi je podobné, jako vyjít ze svého bydliště do společnosti. Také je nutné se nejdříve ustrojit, připravit se. Podobně i muzikant musí nejdříve něco umět sám, aby mohl spolupracovat s dalšími. Smutné je, pokud se nedospěje do fáze, kdy by hraní konkrétného člověka zajímalo někoho dalšího. Pokud někdo pět minut zkoušel hrát na kytaru a není extrémní talent, asi ho nemusí mrzet, že se nepředvede před ostatními. Pokud ale léta usilovně cvičil a nikdo další o výsledku jeho práce neví, může to být smutné. Obzvláště u dětí může jít o riziko. Zatímco dospělý člověk už většinou ví, co od sebe očekávat, co zvládá, co ho těší, dítě své preference postupně objevuje. Nátlak rodičů, kteří vidí ve své ratolesti skvělého klavíristu nebo houslistu, může být problémem. A to dokonce i v případě, že dítě má skutečně talent a hra ho těší.
Měřítkem je totiž nutná míra investice a následné společenské ocenění. Úspěšný hudebník často věnuje cvičení i několik hodin denně a odměnou je mu přibližně několik desítek minut slávy měsíčně. Naproti tomu průměrný sportovec věnuje cvičení třeba jen několik desítek minut týdně, ale odměnu v podobě sebevědomí z atraktivní postavy zažívá kdykoli, kdy je mezi lidmi. Hra na hudební nástroj je tak poměrně nevděčnou záležitostí. To, jestli lidé budou chtít poslouchat něčí zpěv nebo hraní, nezávisí v první řadě na tom, jak to konkrétní člověk umí, ale jak je lidem sympatický. Proto zábavný sympaťák hrající na otřískanou kytaru u ohně dva falešné akordy může být daleko veřejně poslouchanější než nesympatický absolvent konzervatoře, který zvládne zahrát těžké skladby vážné hudby.
Někdo ale neumí - nebo nechce - sám něco tvořit a raději se spoléhá na svědectví jiných lidí, umělců. Nevýhodou je, že člověk, pokud je sám se sebou, většinou poslouchá to, co si sám zvolil, a uzavírá se tím ve svém vlastním světě. S posloucháním muziky je to podobné jako se čtením knihy, se sledováním filmu. Někdy člověk vyhledává samotu, ale pokud je to jeho jediná možnost, má život chudší. Osamělý člověk si potom oblíbenou muzikou částečně může nahradit společnost, podobně jako s postavami oblíbeného seriálu si virtuálně může nahradit přátele. Cílem by to ale být nemělo, oproti realitě je to chudší.
Na pomezí mezi posloucháním o samotě doma a aktivním hraním ve skupině je pak návštěva živého vystoupení, kdy v naší blízkosti někdo skutečně hraje. Rizikem, pokud přijde člověk sám, je osamělost uprostřed skupiny lidí. Všichni přišli ne kvůli osamělému posluchači, ale kvůli oblíbenému umělci (kdyby nebyl oblíbený, nepřišel by vůbec nikdo). Anonymní posluchač, který je mezi dalšími lidmi sám, se tak může cítit jako nedůležitý. Pokud by přišel například s přáteli, „síly" by se vyrovnaly.
Jak je to s muzikou a dalšími lidmi?
Dávný citát Jiřího Solara: „Zahrát si pět minut s hadrákem po staru spíš je sport než vidět pět mačů poháru," má stále svou platnost. Člověk si může sám doma hrát na klavír, nebo si sám přihrávat míčem o zeď, ale - je sám. Pokud se ve stejné činnosti připojí další lidé, zážitek se umocňuje. Podobně jako v amatérském sportu i v amatérské muzice není hlavním kritériem pro touhu být spolu to, jak je konkrétní člověk šikovný, ale jestli je sympatický.
Ne vždy je možné, aby lidé sami hráli a zpívali, a proto často přichází na řadu výkon profesionálů. Ať už živě (koncert), nebo reprodukovaně (nahrávka). Podobně jako při společenské konverzaci je vhodnější volit témata, která mají lidé společná, která je sbližují spíše než rozdělují, podobné je to i s muzikou. Pokud návštěvě, u které bezpečně neznáme její hudební vkus, pustíme nahlas oblíbený extrémní metal, možná už více nepřijde. Společný poslech muziky ale většinou vyžaduje bližší vztah. Pro povrchní vztahy s lidmi to není běžné. Oblíbená muzika konkrétního člověka nám částečně ukazuje, jaký je. Atraktivní a oblíbení lidé proto zpravidla mají větší šanci představit dalším lidem to, co mají rádi. Jejich okolí se zajímá o jejich preference. Sdílená radost se násobí, sdílený žal se dělí.
Když se muzika line z reproduktorů...
Poslech z reproduktorů předpokládá zklidnění, vyhrazení si času. Na rozdíl od sluchátek, která si člověk může vzít téměř kamkoli, reproduktory většinou stojí na jednom místě. Pro kvalitní poslech jsou tedy kromě vyhrazeného času a pozornosti důležité také:
* prostor - dostatečně odhlučněný, příjemný pro člověka (hygiena, čistota, světlo atd.), akustické parametry a bezpečí
* to, k čemu jsou reproduktory připojené - kvalitní technika, může se jednat buď o speciální zařízení (např. přehrávač gramofonových desek a zesilovač), nebo stále častěji o počítač s dostatečně kvalitními součástmi pro výborný poslech
* médium - to, z čeho zařízení zvuk reprodukuje - jako vyhovující se jeví kvalitní gramofonová deska, zvukový soubor s bezztrátovou kompresí, vysoce kvalitní digitální záznam, nebo případně s trochou tolerance kvalitní analogový záznam. Jako ne příliš vhodné se jeví formáty cd (compact disc) nebo mp3 (zvukové soubory se ztrátovou kompresí) pro jejich příšernou kvalitu zvuku
* samotné reproduktory - podobně jako monitor u počítače jsou reproduktory tím, s čím samotný člověk přímo přichází do styku, posluchač může mít sebelepší zvukový soubor, zesilovač za milion korun, ale pokud připojí parodii na reproduktory, bude výsledek i tak strašlivý. Podobně jako u koktejlu - celkový výsledek je stejně dobrý, jako jeho nejméně kvalitní součást
Muzika poslouchaná ze sluchátek
Výhodou sluchátek je jejich snadnější mobilita, skladnost a oproti reproduktorům i daleko menší náročnost na prostor, ve kterém bude poslech probíhat. V neposlední řadě je pak při stejně kvalitní úrovni poslechu i daleko nižší cena.
* sluchátka připojená k high-end sestavě, případně k vysoce kvalitnímu počítači - pro tuto kategorii platí velmi podobné podmínky jako pro poslech z reproduktorů, jediný rozdíl je snad v menší náročnosti na prostor, i tento poslech bývá většinou prováděn na jednom místě a sluchátka nebývají nikam přenášena. Sluchátka by měla být velmi kvalitní, obvykle jsou používána ta s otevřenou konstrukcí, nevýhodou je u nich absence izolace okolních nežádoucích zvuků - prostor tedy nemusí být veliký jako pro reproduktory, ale neměla by v něm např. hučet lednice nebo pračka
* sluchátka připojená k běžnému počítači s kvalitnější zvukovou kartou - v tomto případě je důležité zvolit takový typ, který dokáže odizolovat okolní nežádoucí zvuky - např. hluk chladičů v počítači, s uzavřenými sluchátky může být poslech poměrně kvalitní
* sluchátka připojená k obyčejnému počítači - v takovém případě není nutné volit kvalitní sluchátka, protože by to bylo plýtvání - poslech stejně nebude kvalitní, bylo by to podobné jako obdivovat obraz slavného autora, který by byl vytištěný v novinách na pár centimetrech čtverečních
* sluchátka připojená k přenosnému hudebnímu přehrávači - nejhorší jsou ty, která zvládnou jen mp3 a to ještě v nevalné kvalitě, ty je nejlepší vůbec nekupovat, nebo nepoužívat - je to podobné jako vymačkaná šťáva z voce silně naředěná vodou z kanálu a prodávaná za plnou cenu. Kvalitnější jsou taková, která zvládnou přehrát zvukové soubory vyšší kvality, např. flac. Pro poslech se hodí sluchátka, která dobře izolují okolní nežádoucí zvuky, a přitom jsou skladná, lehká a nenápadná, poslech probíhá často v terénu, ve městě. Důležité je odlišit situace, kdy je důležitější mít nerušený poslech - např. ve vlaku, kde je možné si dovolit být hluchý k okolí a soustředit se jen na muziku, a kdy je naopak vhodné vše slyšet a muziku nejlépe vůbec neposlouchat - např. při cestě na okraji silnice
* sluchátka připojená k mobilnímu telefonu - kvalitnější moderní mobilní telefony mají obvykle už dostatečně kvalitní zvukový čip, přesto je poslech z nich spíše takový konzumní. Je to podobné jako s filmem - na oblíbený film jdeme do kina, nebo si ho pustíme ve vysoké kvalitě z projektoru doma, ale oblíbenou scénu z něj si můžeme uložit např. do notebooku a při pauze v práci se jí zasmát - podobné je to i s muzikou v telefonu - poslech je to spíše takový nouzový, kouzelné je to, že v paměti telefonu, na paměťové kartě můžeme mít své oblíbené soubory a např. na návštěvě se telefon připojí ke kvalitnímu zařízení a soubory přehraje kvalitní technika. Podobně jako míváme v telefonu fotografie členů rodiny - také to není na vychutnávání umělecké fotografie, jako bychom to dělali na profesionálním monitoru s vysokým rozlišením, ale proto, že své oblíbené „máme u sebe"
Závěrem
Podobně jako další činnosti, i poslouchání muziky je činnost, při které je příjemné být někdy sám a někdy s lidmi. Pokud bychom měli k dispozici jen jednu z těchto možností, náš život by byl chudší. Pro to, aby s námi někdo další trávil čas poslechem nebo hraním muziky, není ani tak důležité, jak jí rozumíme, jak umíme hrát, ale záleží na sympatiích. V případě, že v sobě odhalíme všestrannou, renesanční osobnost, můžeme se věnovat muzice i aktivně, například ve volném čase. Taková činnost přináší do života nový umělecký i společenský rozměr.
Zdeněk Prener (více o něm zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.