Jan Skácel: básník s šestým smyslem
Jan Skácel, básník Brna. Jeho verše uchvacují nejenom pravidelnou rytmikou, ale i svou čistotou, prostotou a hlubokým vědomím mravnosti. V Skácelových verších neustále něco cinká, zurčí, bublá, voní nebo je naopak všechno zticha. V takových chvílích můžeme vychutnat a nasát atmosféru lesů, potůčků a skal, kam nás básník zavádí, atmosféru samého srdce neposkvrněné přírody.
Zdá se, že ten, kdo někdy přečetl od Skácela alespoň jednu celou sbírku, k němu přilnul. Někteří jej nazývají básníkem s šestým smyslem, to proto, že má prý schopnost udeřit vždy hřebík na hlavičku, zarýt se člověku pod kůži a už se nepustit. V jeho básních se najde každý. Potěší, zahřeje. A to je úkol poezie.
Rodilý Moravák
Jan Skácel se narodil ve Vnorovech u Strážnice. Za války byl totálně nasazen, později pracoval jako redaktor kulturní rubriky listu Rovnost. Od roku 1963 působil jako šéfredaktor časopisu Host do domu, který byl ovšem v období normalizace zakázán. V průběhu sedmdesátých let se ale zapomíná na to, jak zásadním způsobem se Jan Skácel zasadil o zvýšení kulturní úrovně české populace a spolu se zákazem publikování je diskriminován i jako "nižší šarže disidenta". V té době publikuje prostřednictvím samizdatu a v průběhu osmdesátých let spolupracuje dokonce s několika divadly. Umírá koncem roku 1989. K jeho nejvýznamnějším dílům patří kromě novinářské činnosti a mistrným "Malým recenzím" například literatura určená dětem (Pohádka o velkém samovaru, Uspávanky, Kam odešly laně, Vítr jménem Jaromír) nebo básnické sbírky (Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Smuténka, Naděje s bukovými křídly, Chyba broskví, Odlévání do ztraceného vosku, Kdo pije potmě víno).
Aby tě před zlým chránil
(takový už je svět)
dávám ti amulet
a nos jej bez přestání
je proti chvílím krutým
zahání z duše hlad
a toho kdo má rád
uchrání před uřknutím
Snad z nebe na zem spadlo
to vzácné zaklínadlo
Ve světle létavic
do stříbra jsem vyryl
SINE AMORE NIHIL
bez lásky není nic.
Autor: Redakce PZ
