Pygmalion

28.7.2014 | autor: Kateřina Mazáková

Pygmalion

Divadelní hra Pygmalion vzešlá z pera George Bernarda Shawa se proslavila už v době svého vzniku a dodnes je všeobecně známá. Je to autorova nejpopulárnější hra a její význam netkví ani tak ve všeobecné oblibě jako v přesahu, který nabízí svým divákům už řadu let v různých divadlech a nastudováních. Tradičně je tato hra řazena k těm nejlepším, které kdy byly napsány.

 

,,Lehká hra o těžkých věcech“

Přesně tak se o své hře vyslovil sám Shaw, když byl vyzván, aby ji krátce představil. A přesně tak to je. Divadelní hra, která budí na první pohled dojem nezávazné ,,konverzačky“, je ve skutečnosti hlubokým příběhem se značným přesahem. O to těžší je takovou hru nastudovat, režisérům se musí podařit zachovat onu zdánlivě povrchní nezávaznost a hravost a zároveň zajistit, aby významové poselství naplno vyznělo. Ve hře je totiž nesmírně citlivě ukázáno, jak nemravně se dokáže chovat i špičkově vzdělaný příslušník vrstev. Toto téma bylo v Anglii na přelomu devatenáctého a dvacátého století velice aktuální a je svým způsobem dodnes. Příslušníci vrstev byli anglickou společností uctíváni a chráněni před kritikou, což svou hrou Shaw dokonale narušil a zamířil na imunitu této skupiny svůj ironický a kritický irský humor.

Shaw byl při psaní této divadelní hry, které mu zabralo s přestávkami patnáct let, inspirován antickým mýtem o sochaři Pygmalionov, který vytvořil tak krásnou sochu dívky, až se do ní zamiloval a uprosil Afroditu, aby jí oživila. Shaw na tomto základě vytváří postavu profesora fonetiky Henry Higginse, který se rozhodne z ubohé a ušmudlané květinářky Lízy Doolittleové stvořit dokonalou dámu. Líza však procitá a dozrává také ve svých citech, začíná vnímat svou hodnotu a cítí potřebu opravdové lásky. Chce svou lásku věnovat práce Higginsovi. V originální hře zůstává konec otevřený, neví se, zda spolu uzavřou sňatek či nikoli. Sám autor později naznačoval, že nikoli, že to v rámci jejich povah není možné. Nicméně pro filmové zpracování 1938 dovolil, aby se na konci odehrála šťastná svatbou. Takto vyznívá i americký muzikál nazvaný My Fair Lady z roku 1956.

Život George Bernarda Shawa

Shaw strávil většinu života v Anglii, nicméně byl to pravověrný Ir a sám tvrdil, že se mezi Angličany cítí jako misionář. Celý život strávil prožíváním a sledováním života Angličanů a své výtky, posměšky a kritiku na ně vkládal do svých divadelních her. Angličané ho pochopitelně neměli rádi, na jeho hry nechodili nebo je ostře kritizovali. To se změnilo s Pygmalionem, který získal všeobecnou oblibu. V roce 1914 měl Pygmalion v Londýně premiéru a lidé byli nadšeni. Hra se s velkým úspěchem hrála i ve Vídni, Berlíně, New Yorku, Budapešti, Varšavě a také v Praze. Shaw se obával, aby jeho hra v různých zpracováních neskončila jako sladký milostný příběh s happyendem. To se také víceméně později stalo, jak již uvádím výše. Shaw obdržel roku 1925 Nobelovu cenu za dramatickou tvorbu. 



Autor: Kateřina Mazáková

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

Zpět

Komentáře
Vložit nový komentář
Hodnocení: 0
Vložil: Robert Neregistrovaný | 2014-08-04 19:50:08
Velmi zajímavá hra.
Jméno:
Komentář:
Ověření:

© ISSN 1804-106X - online magazín Praktický-život.cz.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího bez souhlasu zakázáno.