Waldorfská škola, Montessori a další. Jsou vhodné pro děti 21. století?

24.5.2011 | autor: Redakce PŽ

Waldorfská škola, Montessori a další. Jsou vhodné pro děti 21. století?Každý, kdo má děti, se musel rozhodnout nebo toto rozhodnutí bude muset udělat, do jaké školky či školy zapíše své dítě. Kromě státních škol si může vybrat z různých nestátních, privátních škol, které mají své vlastní pojetí výchovy a vzdělání, z nichž nejznámějšími jsou alternativní směry waldorfské či montessori pedagogiky. V tomto článku se pokusím podat přehled o těchto alternativních směrech a nahlédnout na jejich uplatnitelnost ve 21.století.

Waldorfská škola - dítě jako výjimečná duchovní bytost?

 

Zřejmě nejčastější alternativní škola, se kterou se můžete setkat, je tzv. waldorfská škola. Zakladatelem tohoto směru byl Němec Rudolf Steiner a první škola tohoto typu byla založena v roce 1919. Rudolf Steiner je zakladatel tzv. antropozofie, což je ezoterická nauka, která se snaží o mystický vhled do podstaty člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů. Na dítě se díval jako na duchovní bytost, která je nadána možností všestranného vývoje.

Úkolem učitele je pak rozvíjet toto nadání. V rámci této filozofie je bohužel individualita dítěte chápána z pohledu výlučnosti a výjimečnosti. Tento přístup pak znesnadňuje dětem kontakt se společností.

Metoda Montessori - rozvíjení přirozených schopností dítěte

Další rozšířenou alternativou je metoda Marie Montessori. Byla to italská lékařka, která se zprvu věnovala výchově mentálně postižených dětí, později vedla dům určený pro předškolní děti. Na základě svých dlouholetých pozorování vypracovala metodu, která vychází z potřeb dítěte a učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti. Montessori během své praxe pozorovala změnu v přístupu dětí k práci s pomůckami od nesoustředěnosti a nepořádku k hlubokému klidu a harmonii. Takto objevila pravou normální povahu dítěte a proces změny nazvala normalizací, protože "pouze normální děti vykazují ve svém vývoji obdivuhodné schopnosti, totiž spontánní disciplínu, stálost, radost z činnosti, sociální cítění s druhými, porozumění pro ostatní." (Marie Montessori)

Za zmínku stojí, že metoda Montessori není obchodní značkou, můžete se tedy setkat nejen s rozdílným pojetím této metody, ale i se školkami, které sice jméno Montessori používají, nicméně metodikou se neřídí.

Z dalších alternativ ve vzdělávání zmíním letmo pedagogiku Jenského plánu, která je založena na školní pospolitosti a jejímž jádrem jsou přirozené skupiny dětí, které odpovídají dobrovolnému seskupení v reálných životních situacích. Ve francouzsky mluvících zemích se lze setkat s pedagogikou Celestine Freineta, která spočívá v organizaci vyučování formou řešení projektů a ve specifickém rozčlenění školní třídy na pracovní ateliéry.

Jsou alternativní školy v dnešní době efektivní?

Pro všechny tyto směry je společné období jejich vzniku, což je přelom 19./20. století a první polovina 20.století. Je tedy otázka, nakolik odpovídají současným potřebám společnosti, která od té doby prošla několika krizovými obdobími, musela se vyrovnat se světovými válkami, sovětským blokem a následně jeho rozpadem a v současné době prožívá krizi hodnot. Od buržoazních hodnot uznávaných společností uplynulo celé století a každému, kdo ráno vstává do práce a žije každodenní život, je jasné, že tyto hodnoty už dávno nevedou k lepším zítřkům.

Škola měla ve společnosti důležité místo a byla uznávaná jako společenská autorita, která určuje, co je správné a co ne. Dnešní učitelé mi dají za pravdu, že vsadit na autoritu společenské profese je v současnosti již nemyslitelné. To ovšem není žádná tragédie, protože pokud něco končí, může začít vznikat něco nového.

Jeden z mých postřehů z praxe je, že školní prostředí nenabízí dostatek prostoru k tomu, aby si studenti mohli začít uvědomovat vlastní zodpovědnost a hranice toho, za co jsou odpovědní. Nemyslím ale, že by to bylo vinou učitelů či škol jako takových. Spíš bych viděla příčinu v nepružných zákonech a právních předpisech, které neodpovídají ani školní praxi, ani poznatkům vědeckých výzkumů. Komunikace a spolupráce ministerstva a odborné veřejnosti totiž při tvorbě nových zákonů vázne.

Další otázkou je například provázanost vlivu rodiny a školy na výchovu. Toto téma, částečně i vzhledem k jeho aktuálnosti při přípravě smluv mezi rodiči a školou, které by měly začít platit od začátku následujícího školního roku, si zaslouží samostatný článek.

 

Jana Janáková (více o ní zde)



Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

Zpět

Komentáře
Vložit nový komentář
Hodnocení: 0
Vložil: petrstarek Neregistrovaný | 2012-01-09 09:08:47
Z článku o tzv. alternativních přístupech k výuce je evidentní, že pisatelka dané obory nezná a ani se o ně hlouběji nezajímala. Neboť informace, které podává, nejsou přesné a vytržené z kontextu. Navíc není pravda, že tyto metody jsou pouze v soukromém sektoru, neboť metodu Montessori přijalo Ministerstvo školství jako oficiální metodu, kterou zařazují i státní školky či školy. Tato metoda se vyvíjí s časem tak, aby byla poplatná době, ve které se aplikuje a je neustále inovována v duchu změn, které sebou čas přináší. To že ji Maria Montessori vytvořila začátkem minulého stol. neznamená, že dnes neplatí, mimo-jiné psychosociální a fyzický vývoj dítěte je více méně stejný, lidský druh má ve svém vývoji určité zákonitosti a ty nepodléhají době a času. Co bychom pak museli napsat o Komenském, že? Doporučoval bych pisatelce, pokud chce veřejně prezentovat své názory, aby se o daném tématu snažila více dovědět, nejen z internetu, ale hlubším studiem a hlavně z praxe. Pak bude mít širší přehled a možná její články budou fundované a budou mít smysl. Takhle to zatím vypadá spíše jen jako názor laika a s prominutím spíše hloupě.
Jméno:
Komentář:
Ověření:

© ISSN 1804-106X - online magazín Praktický-život.cz.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího bez souhlasu zakázáno.