Cítíte se nedůležití? Dejte hodnotu všem svým zkušenostem!

Tím, jak procházíme životem, sbíráme nejrůznější zkušenosti všeho druhu - máme například zkušenost s dospíváním, zkušenosti pracovní, zkušenosti matky na mateřské, hospodyně, plánovačky rodinných výletů, zkušenosti finančního ředitele, zkušenost, jak vyřezat lodičku či ušít panence šaty... Každý jsme v něčem jedinečný, jsme osoba s jedinečnou kombinací zkušeností.

Každý z nás je bezesporu unikát, protože nikdo není stejný. A místo toho, abychom s tím „unikátem" užitečně zacházeli a využívali ho, často ho necháváme ležet ladem a bez užitku. Čím? Tím, že místo toho, abychom si své zkušenosti cenili, koukáme se po druhých a díváme se na to, co nám chybí a oni mají, protože máme představu, že je to určitě hodnotnější a zajímavější než to, co máme my. Znáte to - u cizích chutná líp než doma.

Nejlepší měřítko úspěchu? Vlastní spokojenost!

Místo toho, abychom svůj život poměřovali tím, jak jsme v něm my sami spokojeni, s druhými se srovnáváme. A paradoxně zejména v těch oblastech, na kterých nám záleží. Díky srovnávání s druhými obvykle opustíme svůj vlastní pocit, který ze sebe máme (třeba ten, že jsme se svým životem docela spokojeni), a začneme žonglovat s hodnotou, kterou svým zkušenostem dáváme.

Leckteré své zkušenost považujeme za nedůležité a nicotné v porovnání s tím, jaké zkušenosti mají naši kamarádi, spolupracovníci a další kolegové, přátelé či známí. Například žena byla s dětmi čtyři roky na mateřské, má dvě moc fajn děti a příjemně fungující vztah s manželem, který se dětem věnuje, a je jim spolu doma dobře. Její kolegyně sice pořád partnera neúspěšně hledá, ale sbírala pracovní zkušenosti, které dotyčná nemá, a ta má tak pocit, že to, co vybudovala ona doma, se jaksi nepočítá, ale počítá se to, že jí chybějí pracovní zkušenosti. Pracovním zkušenostem dá velkou hodnotu a rázem se cítí vůči kolegyni nedostatečná - její zkušenosti, které má, se nepočítají, a dokonce, pokud je někdo zvenku ocení, odvětí, že to přece nic tak důležitého není. Avšak pocit nedůležitosti zůstává, a co víc, svou domnělou nedůležitost se snaží kompenzovat snahou ukázat, že ale dobrá je - o čemž ovšem nepochybuje okolí, nýbrž dotyčná, takže to není vůbec třeba, naopak to vyzní leckdy trapně.

A zároveň se se stejnými pocity nedůležitosti může potýkat zmíněná kolegyně - sice je oceňovaná pro své pracovní zkušenosti, kolegové s ní rádi spolupracují a chodí si k ní pro rady, ale ona to bere jako samozřejmost a něco zcela běžného a obyčejného, co není důležité, a trápí se tím, že nemá partnera a děti. Svou kolegyni vidí jako nesrovnatelně úspěšnější a lepší a cítí se vůči ní méněcenná. Také vám přijde, že je to vzájemné srovnávání se tak trochu na hlavu?

Ukažte, co umíte

A přitom řešení je zdánlivě jednoduché - dejme adekvátní a přiměřenou hodnotu všem svým zkušenostem, staneme se tak zdravě sebejistými, uvolněnými a příjemnými společníky bez snahy dokazovat, co všechno umíme a zvládáme. Zároveň nás druzí budou respektovat právě proto, jací jsme. Vždy se najde někdo, pro koho jsou naše zkušenosti cenné a mají pro něj hodnotu. A tím i my získáme pocit vlastní hodnoty.

Nemáte i vy někde nějaké zkušenosti, o kterých máte pocit, že jsou úplně obyčejné a nestojí za řeč, a tak je druhým ani nenabízíte? To ale bývají právě ty, o které může být největší zájem.

Anita Michajluková (více o ní zde)

Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

• Výhody objednávání jídla: Proč je oblíbená možnost pro mnoho lidí
• Úspěšná diplomka na čas: Tipy na zvládnutí velké výzvy
• Vydejte se na zahraniční motoexpedici plnou adrenalinové zábavy
• Jak trénovat pozornost u dětí?

Zpět