Strach z porodu a jak na něj
Porod je v životě ženy významná událost. O porodu si potichu špitají už malé holčičky s panenkami v náručí, když se alespoň částečné dozví, jak vlastně děti skutečně přicházejí na svět. Možná, že strach z něj vzniká už tehdy. Následující série článků, které se budou věnovat strachu z porodu, by mohla ženám alespoň částečně pomoci a poradit, jak se s ním vyrovnat, a v lepším případě se ho úplně zbavit.
Porod je něco, co ženy v životě nevyhnutelně čeká, pokud si samy budou chtít založit rodinu. A vzhledem k tomu, že touha po potomcích je v nás všech hluboce zakořeněná, je jen menší část žen, které se z různých osobních důvodů rozhodnou nakonec děti nemít.
Porod jako psychická transformace ženy
Porod je významným životním milníkem nejen proto, že do rodiny přibude potomek a všechno je najednou nějak naruby. Ale může být také obrovskou transformací psychického života ženy, jejího životního postoje, hodnot a představ o sobě.
Těhotenství a porod mohou být pro ženu startem do nové, naprosto odlišné, krásnější budoucnosti, ale stejně tak mohou být obrovsky nepříjemným zážitkem, na který se žena s větším či menším úspěchem snaží zapomenout. Někdy je ten zážitek dokonce tak otřesný, že u dané ženy přebije i touhu po dalších dětech.
Proč tomu tak je? Proč některé ženy prožijí krásný porod a jiné ne? Proč je porod v současné době poměrně často předkládám jako něco jednoznačně negativního a maminkovské webové diskuse jsou plné vystrašených žen očekávajících příchod potomka? Čím je porod tak výjimečný, že v tolika jinak úspěšných a sebevědomých ženách vzbuzuje strach? Je možné tento strach eliminovat?
V následující sérii článků se pokusím alespoň částečně odpovědět na tyto, ale i další otázky.
Autorka: Mgr. Alena Budařová (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
Mohlo by Vás také zajímat:
ZpětJá k nim nikdy neměla moc dobrý vztah. Jsem jedináček, tak asi to mělo na to nějaký vliv. Většinou když jsem s nějakým miminem tak mi pořád řve... a se staršíma nevím co si povídat.. :-)
Fakt ne? To nechápu. Já teda děti zatím nemám, ale neumím si představit, že bych jen tak řekla, že žádný nechci.
To já děti mít nechci. Aspoň nemám tu touhu... a biologické hodiny netikají. Je mi 36 let..
No jo, ale to by přece přišlo tak nějak samo, ne? Já si taky zrovna nevím rady s dětma, ale čekám, že až to přijde, tak se to nějak naučím