Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření, nebo také burnout syndrom, se v dnešní moderní době stává stále více diskutovanějším tématem. Velké profesní nároky, odpovědnost a náročnost práce jsou pojmy, se kterými se dnes v každodenním životě setkává stále větší část populace. Pro mnohé je tak neustále těžší vyrovnat se se stoupajícímu požadavky své profese a unést náklad, který jim byl naložen na bedra.
Objevení syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření byl poprvé popsán v polovině sedmdesátých let minulého století uznávaným odborníkem Herbertem Freudenbergerem v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Už on si všiml nezdravých psychických stavů, které se objevovaly v souvislosti s profesí a signalizovaly ztrátu zájmu o práci, negativní postoj k zaměstnání i negativní sebehodnocení. Jako příznaky syndromu, který nazval burnout, identifikoval především pocity únavy, fyzické vyčerpanosti, deprese a řadu dalších tělesných obtíží od bolesti hlavy až po dechové tísně či nespavost.
Za vyhoření může stres
Dnes už je jasné, že syndrom vyhoření je projevem nadměrného stresu a svým způsobem patří k moderním civilizačním nemocem, které jsme si vypěstovali vlastním způsobem života. Může postihnout kohokoliv při nadměrné zátěži v práci, do nejrizikovějších skupin však patří tak zvané "pomocné" profese jako například ošetřovatelé, sociální pracovníci, učitelé, vychovatelé, záchranáři nebo hasiči.
A jak se syndromu vyhoření vyvarovat? Odborníci za nejúčinnější obranu (pokud syndrom už nastal) považují změnu práce nebo odchod na pár let do jiného, méně náročného oboru. Jako účinná prevence je doporučováno neustálé vzdělávání se, pravidelná setkávání s odborníky a zdravé odpočívání.
Autor: Redakce PZ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.