Jiří Voskovec a Jan Werich - Korespondence
V roce 2007 spatřil světlo světa první díl třísvazkového projektu nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových s názvem Korespondence I. Kniha obsahuje dosud nezveřejněné dopisy dvou obrovských českých osobností, tvůrců srandy a uměleckých děl a hlavně nerozlučných přátel Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Poslední díl trilogie vyšel v roce 2008. Všechny tři díly edičně připravil, přeložil do českého jazyka a okomentoval prof. Ladislav Matějka. Prof. Matějka odvedl nesmírný kus práce, když v bostonském archivu opsal veškeré texty potřebné pro vydání této publikace.
Všechny tři díly Korespondence ukazují život Voskovce a Wericha v dobách, kdy kvůli totalitnímu režimu nemohli být spolu. První díl trilogie začíná dopisy z let 1945 až 1962, když se Werich vrátil z exilu v USA zpět domů a Voskovec zůstal v Americe. Druhý díl mapuje období let 1963 až 1968. Závěrečný svazek obsahuje dopisy psané v posledních letech života a oddíl s názvem ELLIS ISLAND věnovaný Voskovcovu vyšetřování. Z několika drobných poznámek ve vzájemných dopisech mezi Voskovcem a Werichem vyplývá, že měli od počátků v plánu jednou tyto dopisy publikovat. Zřejmě z tohoto důvodu si Voskovec dělal kopie svých dopisů a Werich mu vydařené kousky vracel k úschově.
V Čechách i Americe
V knize Korespondence I. mají pánové Voskovec a Werich již zažitých čtyřicet let života (oba přišli na svět v roce 1905). Dočítáme se o jejich trablech a radostech, doufáních v lepší zítřky, o potížích s vlastní tvorbou a naopak o úspěších na poli literárním, hereckém, režisérském a jinak uměleckém, o touze znovu spolupracovat, o osobních potížích a sužujících depresích a vůbec politické a hospodářské situaci jak v Americe, tak doma v Čechách. Humorným způsobem popisují vše, co je potkalo, a s čím se museli nějak vyrovnat.Krása českého jazyka
Trilogie ovšem není jen bibliografickou připomínkou života dvou umělců, kterým zkřížily cestu politické síly a celá banda ideologií posedlých hlupáků, ale hlavně literární poklad dokládají bohatost a hravost českého jazyka. V + W češtinu mistrně ovládali a uměli ji používat. Se stejnou hravostí využívají znalosti angličtiny, kterou bez okolků počešťují, čímž posouvají své jazykové umění o kousek dál. Jejich laskavý a nesmírně vtipný humor známý zejména z her a písní Osvobozeného divadla se promítá i do jejich soukromé korespondence a my máme to štěstí, že si můžeme alespoň touto formou vychutnat mistrovství těch, kterým nebylo dopřáno tvořit společně až do konce života.Autor: Redakce PZ