Mužské versus ženské práce
Názory na to, zda existují typicky mužské a typicky ženské práce, se různí. Jedni jsou toho názoru, že by každý měl dělat, co je právě potřeba, jiní říkají, že jakési rozdělení existuje. Když se ptáte po důvodu, pak jen kroutí hlavou a říkají: "Muž s hadrem na podlahu není prostě chlap!" A tak vzniká mnoho partnerských hádek, kdy jeden si myslí, že už toho udělal dost, druhý že tahle práce není pro něj a první se jen poflakuje a naříká jaký je chudáček. Jak se takovýmto situacím vyhnout?
Stereotypní hodnocení
Pokud jde o dělení prací na ženské a mužské, problém spočívá především v tom, že po staletí jsou takzvané ženské práce považovány za podřadné, méněcenné a takzvané mužské za hodnotné a významnější. Není divu, že ženy takové dělení odmítají, ačkoli přesto stále perou, uklízejí a vaří. Vadí jim právě ta mužská povýšenost, s jakou se mnozí muži na péči o domácnost ještě stále dívají. Když někdo prohlásí „žena patří k plotně a dětem“, příliš úcty v tom opravdu nezaslechneme.
Zkuste to jinak!
Jak tedy dělit práce tak, aby nedocházelo k hádkám a spokojeni byli oba z partnerů? Pravidlo, kterým by se v tomto případě měl člověk řídit, zní: Pokuste se vžít do toho druhého. Muži ať si zkusí uvědomit, že partnerce nedělá "typická domácí práce" více potěšení než jim, že když dojde z práce, nemá ani chvíli zaslouženého klidu. Z jedné práce vlastně přichází do druhé – doma ji čeká starost o děti, dům, praní, žehlení, vaření, luxování, utírání prachu a mnoho dalších povinností. Ženy by pak měly mít také pochopení pro jejich drahé polovičky, měly by být citlivé k jejich problémům a vycházet jim vstříct. Jedině tak může vzniknout jakási souhra a vzájemné pochopení. Buďte empatičtí!
Autor: Redakce PZ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.