Rovnováha mezi prací a životem: Work-life balance trošku jinak
Work-life balance je anglický výraz, který v překladu znamená rovnováha mezi prací (work) a životem (life). Přiznám se, že mi tento, ve firmách často hojně skloňovaný výraz připadá velmi zvláštní. Jestliže chci nastavit rovnováhu mezi dvěma položkami, pak to podle mě znamená, že jedna neobsahuje druhou a často jsou to protiklady, které právě rovnovážným zastoupením obou vyvážím do harmonického celku. Je to ale v případě "práce" a "života" skutečně takto?Je práce život?
Tedy lze vytvořit rovnováhu mezi textem a obrázky na webové stránce a vytvořit tím harmonicky působící stránku, na kterou se čtenář bude rád vracet. Ve svém životě se mohu snažit o rovnováhu mezi sportem a kulturou, třeba proto, abych v jednom z těch směrů „nezakrněla", protože mě oba nějak přitahují. Při tvorbě jídelníčku budu hlídat rovnováhu mezi slanými a sladkými jídly, abych vyhověla všem členům rodiny. Pokud ale hledám rovnováhu mezi prací a životem, říkám tím, že práce není život?
Na první pohled to může vypadat jako slovíčkaření. Jenže já mám ze svého života zkušenost, že to, jak věci nazývám, vyjadřuje můj postoj, který k nim mám, a pokud se ztotožním s tím, že moje práce není můj život, pak k práci zaujmu i takový postoj. Tedy že to není můj život, ale jen doba, kterou tak "nějak překlepu", a žít budu až odpoledne doma.
Změna postoje dělá divy
Jenže pokud se k práci postavím tak, že není součástí mého života, ale něco, co s ním v podstatě nesouvisí, tak svůj vlastní život okradu minimálně o třetinu! Jak to ale udělat, abychom dokázali využít i tu pracovní třetinu? Myslím si, že hodně pomůže právě změna postoje. Pokud totiž nehledáme, nenajdeme. Pokud nebereme svou práci jako svůj život, nehledáme v ní příležitosti k tomu, abychom se sami rozvíjeli, abychom rostli i v oblastech, které s ní přímo nesouvisejí.
Jenže všechno souvisí se vším a problémy, které řešíme třeba s kolegy v práci, mohou být v podstatě tytéž, které řešíme doma s partnerem nebo třeba se sousedy. Pokud se na svůj život nebudeme dívat jako na oddělené kusy, ale jako na jeden celek, můžeme vidět mnohem více souvislostí. Zkušenost s řešením nějaké situace pak můžeme uplatnit v situaci, která bude v principu stejná.
Jak uplatnit zkušenost
Já například mám doma dvě děti v pubertě, a tak jsem denně konfrontovaná s tím, jak svou vnitřní nejistotu maskují navenek velmi sebejistým postojem a dávají okatě najevo, že je jim vše jasné. A pak se mi v práci stalo, že jsem se dostala do situace, kdy jsem měla v rámci projektu v týmu kolegu, který se choval velmi sebejistě, až arogantně. Ostatní členové týmu měli problém se s ním domluvit a spolupráce v týmu proto vázla. Já jsem si postoj k němu chvíli hledala, ale jakmile mi došlo, že se v principu chová stejně jako moje děti, bylo mi jasné, jak s ním jednat, a problém byl pryč! Změnila jsem k němu postoj a byla jsem schopná s ním komunikovat.
Z toho tedy jasně plyne, že pokud čas strávený v práci nepovažujeme za svůj život, nebudeme takováto „propojení zkušeností" dělat vůbec, nebo je budeme dělat jen omezeně. A to je škoda. Nechme tedy „work-life balance" těm, do jejichž života práce nepatří, a hledejme rovnováhu v celém svém životě, ať už v něm máme cokoliv.
Milena Zachrdlová (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
