Naučte se posílit svou vůli

Hladovka, odpírání, dřina v posilovně, nechutná zdravá strava... To jsou bohužel nejčastější synonyma pro slova dieta, hubnutí a zdravý životní styl. Ne však pro každého. Proč na tom, že pro sebe děláme něco prospěšného, vidíme jen to špatné? Vždyť přeci na tom není nic špatného, že svůj organismus nechceme zatěžovat jedy, nadbytečnými kily a cholesterolem. Ale hlavně - chceme se cítit skvěle každý den a náš organismus to také náležitě ocení.

Udržet si zdraví ve světě plném civilizačních chorob, se stává každodenním bojem. Je důležité dbát na správnou výživu a také mít na paměti prevenci. Jeden z mnoha strážců správné funkce organismu, je rakytník řešetlákový. Kdo má rád alternativní medicínu či krásu své zahrady, jistě ocení toto rostlé bohatství. Proč zrovna on?

Praní a uklízení je něco, s čím se denně setkává každý z nás. Dříve byli lidé odkázáni na vlastní výrobu mýdel a čisticích prostředků, dnes jsou mycí prostředky vyráběny v továrnách a stačí pro ně zajít do jakékoli drogerie. Málokoho by ale asi napadlo, že mýdlo by mohlo „růst" i na stromech. A přece roste. Seznamte se s mýdlovými ořechy!

Avokádo. Dříve exotické slovo, dnes potravina na jídelním lístku velkého množství restaurací s cizokrajnou kuchyní. A pokud dbáte na zdravou stravu nebo rádi zkoušíte nové recepty, jistě jste i vy s touto mexickou pochoutkou přišli do styku. Přineste do své kuchyně svěží vítr a oslavte první jarní dny lehkými a chutnými pokrmy s avokádem.

Jsem psycholožka a lidé ke mně chodí na konzultace. Nedávno mě jedna paní oslovila s prosbou o konzultaci slovy: „Víte, já si normálně poradím ve většině věcí sama, ale mám jednu věc, co bych s vámi potřebovala konzultovat". V podtextu jsem cítila něco jako stud. Je přece normální, že si se vším víme rady, a když ne, je to v nepořádku. Je to ale opravdu tak, že bychom si nejlépe se vším měli umět poradit sami?

Zajímavou oblastí zubního lékařství je pro mě ošetření pacientů, kteří se bojí. To jsou zejména děti a někteří dospělí. Tito pacienti mají většinou nějaký traumatický zážitek zejména z dětství. Mám však zkušenost, že i tito pacienti jsou po několika návštěvách schopni přijít do ordinace beze strachu, nebo alespoň jsou schopni potřebný zákrok absolvovat.

Co je to normální pohyb? Tuto otázku zodpoví pravděpodobně každý jinak. Kdybychom ji položili dětem v mateřské školce, asi na ni odpoví spontánně: Když hrajeme na honěnou! V pubertě pak jsou třeba normálním pohybem různé taneční projevy mladých. Pro některé staré lidi by mohl normální pohyb znamenat, že si bez hole a bez cizí pomoci dokáží dojít nakoupit do supermarketu. Otázka ovšem je, kdo z nás co vlastně považujeme za normální.