Březen na zahradě. Tipy a triky, aby vaše zahrada jen kvetla!
18.3.2011 | autor: Redakce PŽ
Konečně jsme se dočkali! Jaro začalo, příroda se probouzí po dlouhém zimním spáku a všichni zahrádkáři mají proto v těchto dnech pohotovost. Co vaše zahrádka potřebuje takto zkraje zahradnické sezóny se dozvíte v násedujícím článku.Práce na zahradě v březnu: co na to klasik?
Máme-li podle pravdy a prastarých zkušeností vylíčit zahradníkův březen, musíme především pečlivě rozlišit dvě věci: A) co zahradník činiti má a chce, a B) co skutečně činí, nemoha dělat více.
A) Tedy náruživě a úsilovně chce, to se rozumí samo sebou: chce jenom sejmout chvojí a odkrýt kytky, rýt, mrvit, rigolovat, kopat, přerývat, kypřit, hrabat, rovnat, zalévat, množit, řízky dělat, ořezávat, sázet, přesazovat, přivazovat, kropit, přihnojovat, plet, doplňovat, vysévat, čistit, ostřihovat, zahánět vrabce a kosy, čichat k půdě, vyhrabávat prstem klíčky, jásat nad kvetoucími sněženkami, stírat si pot, narovnávat v kříži, jíst jako vlk a pít jako duha, chodit do postele s rýčem a vstávat se skřivánkem, velebit slunce a nebeskou vlažičku, ohmatávat tvrdé pupence, vypěstovat si první jarní mozoly a puchýře a vůbec široce, jarně a kypře po zahradnicku žít.
B) Místo toho klne, že je půda ještě pořád anebo zase zmrzlá, zuří doma jako zajatý lev v kleci, když mu zahrada zapadne sněhem, sedí u kamen s rýmou, je nucen chodit k zubaři, má u soudu stání, dostane návštěvu tety, pravnuka nebo čertovy babičky a vůbec ztrácí den po dni, stíhán všemožnými nepohodami, ranami osudu, záležitostmi a protivenstvími, které se mu jako z udělání nahrnou na měsíc březen; neboť vězte, že "březen je nejpilnější měsíc na zahradě, která se má připraviti na příchod jara".
Karel Čapek: Zahradníkův březen
Sázíme zeleninu, bylinky i květiny
Pokud jsme nestihli zrýt záhony na podzim, napravíme to, jakmile půda povolí, záhony vyhnojíme a urovnáme. Na připravené záhony vyséváme kořenovou zeleninu, cibuli, pórek, špenát, mangold. Přímo na záhon můžeme také vysévat otužilé letničky. Do fóliových krytů a pařenišť sázíme raný salát a sejeme ředkvičku, vysazujeme křen a chřest, vyséváme semena aksamitníků, gazánií, měsíčku, ostálek a slunečnic. Pařeniště chrání rostliny před mrazivými nocemi, při slunečním svitu se ale rychle vyhřívá. Proto pařeniště za slunného dne stíníme a větráme. Pokud nemáme vhodné prostory pro chráněný výsev semínek choulostivých rostlin, počkáme, až se prohřeje půda (obvykle až v dubnu) a vysejeme je přímo do volné půdy. Na sáčcích se semínky piktogramy tuto možnost zmiňují - buď výsev v březnu do pařeniště či skleníku, nebo v dubnu do volné půdy. Vhodnou rostlinou pro březnový výsev, kterou můžeme zkusit pěstovat, je mák. Při teplotě kolem 10 °C klíčí mák za 6 dní, vzcházející rostliny hynou až při -6 až -8 °C. V dalších fázích růstu je mák na teplo a světlo náročný, vybereme mu proto slunné stanoviště. Záhon pro mák připravíme zapravením Cereritu (20 dkg na 10 m2). Půda by měla mít po úpravě hrudkovitou strukturu, aby se po dešti nemohl vytvořit škraloup, který klíčícím semínkům velmi škodí. Můžeme sít i na sníh, ne ale na bláto. Sejeme řídce do řádků vzdálených asi 30 cm, do hloubky 0,5 cm.
Vysazujeme ovocné stromy
Mulč z listí zpod stromů a keřů odstraníme a zkompostujeme. U jádrovin dokončíme průklest a zmlazení, stromy pohnojíme. Vysazujeme ovocné stromy a další otužilé listnaté dřeviny. Broskvoně stříkáme proti kadeřavosti.
Jakmile půda rozmrzne, odstraníme mulč, který jsme na podzim rozprostřeli kolem růží. S odhrnutím zeminy počkáme do konce měsíce. Zmrzlé, slabé a zakrnělé větve, stejně jako ty staré a nemocné odstřihneme a spálíme. Koncem měsíce odkryjeme a čistíme skalku, květinové i jahodníkové záhony. Velké trsy trvalek rozdělíme, přesadíme a pohnojíme kompostem. Keříky levandule a šalvěje hluboce seřízneme, aby nevyholovaly. Z trávníku důkladně vyhrabeme mech, staré listí a starou trávu.
Řežeme okrasné keře kvetoucí v létě a na podzim na nových výhonech, prostříháme popínavé dřeviny.
Je-li sucho, zaléváme, abychom nemuseli své rostliny oplakávat.
Pokračujeme v přesazování pokojových rostlin.
Čistíme staré a vyvěšujeme nové budky pro ptáky. Můžeme vyzkoušet i domečky pro škvory - květináče vyplněné dřevní vatou nebo slámou, zavěšené dnem vzhůru na větvích stromů. Květináče se musí dotýkat kmene. Škvoři jsou všežravci, dlouho byli považováni za škůdce, nyní jsou ceněni jako predátoři jiných bezobratlých, např. mšic.
Nepálí
me trávu ani odpadky!
Co se týče tolik oblíbeného „pálení trávy"- trávu dáme raději na kompost; a staré matrace, polámané plastové židličky a igelitky napěchované odpadky uložíme, kam patří (do nejbližší popelnice či nejbližšího sběrného dvora). Nakonec budou taky spáleny, ale škodlivin se do vzduchu přece jenom dostane méně. Oheň zakládejme jen za účelem likvidace nemocných větví, nebo za účelem táboráků. Oheň by měl lákat k posezení, povídání a opékání špekáčků, ne budit v sousedovi strach o vlastní plíce a nově postavenou zahradní chatku.
Pokud nemáme kompost, založíme si ho. Není podstatné, jestli se rozhodneme pro velkou hromadu v koutě zahrady nebo estetickou ohrádku ze dřeva či plastový kompostér - čas pracuje pro nás - nakonec zetlí všechno. Důležitý je 1) přístup vzduchu (chceme, aby to tlelo, ne aby to hnilo), proto je dobré čas od času do kompostu strčit pár nerozdrcených větviček a dvakrát ročně ho přehodit; 2) kontakt s půdou, respektive půdními bakteriemi a dalšími tvorečky, kteří pomáhají proces rozkladu urychlit. Pokud to jde, mícháme čerstvý materiál se suchým, snažíme se, aby kompost nebyl ani moc mokrý, ani moc suchý. Pokud máme ale dost času (roky), nemusíme se o nic snažit a nic přehazovat, prostě počkáme. Co dáme do kompostu, to bude do roka zemina a v ní budeme pěstovat květiny a zeleninu - na to myslíme při otázce, co do kompostu patří a co ne. Zbytky rostlin napadených závažnými chorobami je vhodnější spálit.
Anna Ogrocká (více o ní zde)
Foto: autorka
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.