Vyplatí se lhát?
V tomto článku se zaměřím na každodenní malé "nepodstatné" lži. Je totiž otázka, jestli jsou tyto malé lži opravdu tak nepodstatné, jak třeba na první pohled vypadají. Na komunikaci jsme závislí stejně jako na kyslíku. Tak jako nevydržíme dlouho se zadrženým dechem a musíme se nadechnout, nevydržíme ani bez komunikace s okolím. Někdy se ale stane, že malinko zalžeme, protože se chceme vyhnout konfliktu, nebo ve snaze co nejrychleji odpovědět si nedáme práci ujasnit si, co vlastně chceme říct.
Na druhou stranu občas takovou drobnou lež tolerujeme, třeba proto, že toho druhého máme rádi. Žádný z těchto důvodů se ovšem v konečném výsledku nevyplácí.
Lhát se mnohdy učíme již od malička
Nedávno jsem měla příležitost sledovat rozhovor mezi babičkou a tříletou vnučkou, která se ptala babičky, jestli v polévce, kterou připravuje, budou nudle. Babička, snad z obavy, že pokud řekne, že ne, vnučka nic jíst nebude, odpověděla ano. Zklamáním pak bylo, že se žádné nudle nekonaly, a i nad talířem měla babička snahu změnit "definici" rozšlehaného vejce v polévce na "neobvyklý typ nudlí". Že pak vnučka neposlouchá, zlobí a dělá si, co chce, je smysluplná reakce, protože koneckonců se učí napodobováním dospělých. Jednoduše si to vysvětlí tak, že když nemusí držet slovo babička, nemusí ani ona.
Naše pocity lež obvykle odhalí
Jiný příklad je třeba situace, kdy vám někdo delší dobu tvrdí, že je vše v pořádku, až se "provalí" problém, který je třeba ve stavu, kdy už je jeho řešení obtížné. Přestože jste měli téměř nezaznamenatelný pocit, že něco nesedí, nebo vám hlavou proběhla myšlenka, že to, co slyšíte, může být ještě jinak, přešli jste to. Obvykle se totiž takovými věcmi moc nezabýváme a rádoby logické argumenty velmi zdárně přebijí jemný náznak nesrovnalosti.
I přesto, že tyto nesrovnalosti vypadají zpočátku leckdy pochybně, většinou se ukáže, že jsou reálné víc než všechny racionální důvody dohromady. Bývalému příteli jsem věřila několik měsíců, že nemá čas kvůli nové práci. Ve skutečnosti se mi vyhýbal, protože naběhla platnost několikamiliónové exekuce, kterou do té doby neřešil. A všechny drobné nejasnosti, omluvy a výmluvy, které jsem přecházela, se tak sečetly v jednu velkou lež. Po této zkušenosti jsem tedy změnila postoj. Díky otázce "Kolik si toho můžu ušetřit, když nepřejdu svůj pocit, že něco nesedí," neplýtvám svým časem, energií a nakonec i penězi, které jsem jinak vkládala do pochybných vztahů.
Jana Janáková (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
