Kdo je zodpovědný za zdravý vývoj dítěte?
18.10.2010 | autor: Redakce PŽ
V tomto článku se pokusím podívat na rozvoj dítěte a na přístup, který k dětem zaujímáme, v jiných souvislostech, než je obvyklé. Tradiční názor oblíbený společností, v tomto případě podpora zdravého rozvoje dítěte, se během realizace může proměnit v pravý opak toho, o co společnost usiluje. Pojďme se ale nejprve zamyslet nad takovým jednoduchým příkladem, na němž chci ukázat absurditu situace, která při výchově dítěte často nastává. Jako příklad jsem si vybrala obyčejného pekaře. Může pekař za to, že já nemám na housku? Racionálně uvažující člověk samozřejmě odpoví, že ne. Co to je za nesmysl? Jak by vůbec mohl a koho to napadlo? Ale co v případě, když mám hlad? Pekař umí péct housky, já ne. Takže by mi mohl pomoci a nějakou tu housku mi dát. Jestli on by mi ale náhodou neměl takto pomoci vždy, protože pomáhat druhým se musí, takže to je vlastně jeho povinnost!
Rodič neví, co je pro jeho dítě nejlepší
Když se to tak vezme, toto je také racionální úvaha, ovšem na jejím základě se dostáváme do úplně jiného světa, do Kocourkova. Pekaře už nechám pekařem a vrátím se ke vzdělávání v dnešní době. Jednou ze základních myšlenek prosazovaných v současnosti v oblasti vzdělávání a rozvoje osobnosti je snaha nenarušit a podpořit zdravý vývoj dítěte. Podívejme se ale na její realizaci. Zcela automaticky, aniž bychom o tom uvažovali, vezmeme zodpovědnost za vývoj dítěte do svých rukou, protože samozřejmě víme lépe než dítě, co vlastně potřebuje. Dále už mu v podstatě diktujeme to, co potřebuje z našeho úhlu pohledu a učíme ho, aby poslouchalo. Pokud to nefunguje, obrací se střídavě škola na rodiče nebo rodiče na školu, ať "se s tím dítětem něco udělá". Jenomže co?
V čem je problém?
Takový postup spíš nefunguje než funguje a připomíná onen Kocourkov. Je také otázkou, zda tímto postojem nenarušujeme právě ten zdravý vývoj, o který usilujeme. V čem tedy tkví příčina neúspěchu? Možná právě v tom, co uděláme automaticky a téměř bezmyšlenkovitě - když převezmeme zodpovědnost za to, jak se dítě vyvíjí, jak se učí, jak si hraje, o co se zajímá a co potřebuje. Takovým postojem ho pak právě blokujeme v tom, že si samo neujasní to, co ho opravdu zajímá a co je naopak nezáživná nuda. Navíc když ho už od dětství vedeme k tomu, že bude mít vždy jistotu, že se o něj někdo postará, může se pak lehce stát, že se Kocourkov stane realitou a pekaři začnou být zodpovědní za hlad druhých.
Naštěstí zkušenost, jak jsme se například učili prvním krůčkům, zůstala v každém z nás.
Autorka: Mgr. Jana Janáková (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.