Patrik Ouředník: Europeana
Mohlo by se zdát, že pokus převyprávět světové dějiny dvacátého století ve sto dvaceti stránkách je předem odsouzen k nezdaru. V podání Patrika Ouředníka tomu ale tak není. Nesnažil se totiž vytvořit učebnici dějepisu, ale literaturu faktu, ve které využívá svůj neobvykle břitký styl, sarkasmus, hraničící někdy až s černým humorem, nápaditost, experiment i formální vytříbenost. Možná vás po přečtení knihy napadne něco v tom smyslu, že svět je asi vážně padlý na hlavu a lidé nemají nic jiného na práci než vymýšlet různé pomatenosti, ale to bylo nejspíš i cílem autora. Však jak jinak uchopit dějiny tohoto absurdně podivného světa?
Už na prvních stránkách můžete objevit důkaz autorova specifického stylu. S vážnou tváří a jen jakoby mimochodem vypočítává na kilometry podle průměrné výšky padlé vojáky druhé světové války. O kousek dál seznamuje s převratnými vynálezy dvacátého století – toaletním papírem, žvýkačkou a podprsenkou. Tento styl, ve kterém autor vedle sebe klade miliony mrtvých a po chvíli se věnuje takovým maličkostem jako je žvýkačka, přispívá k záměrně lehkému stylu a důvtipně vymyšlené parodii. Od obou světových válek se tak dostáváme do freudovského světa psychoanalýzy, za chvíli je zas hlavním tématem pozitivismus či eugenika. Však posuďte sami bravurní originálnost jeho stylu:
"A z udušených lidí vytrhali zlaté zuby a některé z nich stahovali z kůže a z té kůže vyráběli stínidla na lampy pro vyšší důstojníky a významné politické činitele. A než je poslali do plynových komor, ostříhali je dohola a vlasy se pak použili na náplň do matrací anebo k výrobě paruk pro panenky. A vědci vymysleli, jak by se z tuku udušených lidí dalo vyrábět mýdlo pro německé vojáky. Do pěti kilogramů tuku se přidalo deset litrů vody a kilo sody, směs se vařila v kotli tři hodiny, přidalo se trochu soli, povařilo se a nechalo vychladnout, až se utvořil škraloup, který se stáhl, rozřezal a znovu nechal povařit, a před novým vychladnutím se do kotle přidal roztok, aby mýdlo nesmrdělo. V Gdaňsku se jeden německý voják zbláznil, protože před válkou měl milenku, o které nevěděl, že je židovka, a kterou potom odvezli do koncentračního tábora v Osvětimi a kamarádi mu z legrace řekli, že to mýdlo, kterým se už týden mydlí je z té milenky, že to vědí od ředitele gdaňského anatomického ústavu, kam se vozily mrtvoly, aby se z nich dělalo mýdlo. A toho vojáka pak museli odvézt do blázince v Německu."
Autor: Redakce PZ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.