Bojíte se, že vám nezbydou na dárky peníze?

Mnohým z vás, už jistě někdy bylo nabídnuto tykání, nebo jste o ně sami požádali někoho jiného. Tato nabídka je přechodem od vykání k důvěrnějšímu oslovení, je výrazem přátelství a projevem sympatií. Ovšem všechno má svá pravidla, a jejich nedodržením se ve společnosti můžete dopustit faux pas.

Nedávno jsem měla zajímavý rozhovor se studentem o jeho motivaci učit se. Inspiroval mě k tomu, abych napsala tento článek. Hodně studentů, ať mladých či starších, má velkou chuť naučit se či zlepšit cizí jazyk. I přes tuto chuť a odhodlání nakonec ale nejsou výsledky takové, že by odpovídaly jejich nasazení na začátku. Pokusím se podívat na to, co může být překážkou učení a co učení může být.

Vyslechla jsem nedávno v obchodě rozhovor dvou maminek. Zpočátku jsem si myslela, že jde o nějakou životní tragédii: "Tak co, jak se chystáte, už vás to taky potkalo, to bude hrůza..." Po chvíli nenápadného poslouchání jsem zjistila, že se baví o nástupu svých dětí do první třídy. Jak se blíží období zápisů do prvních tříd, u mnohých rodičů narůstá větší a větší nervozita a napětí z toho, jestli jejich dítě školu zvládne. Patříte mezi takové rodiče?

Živý jazyk se neustále vyvíjí. Abychom mohli říct, že se jedná o jazyk a ne například o nářečí, musí být ukotven jazykovou normou. Za normu se považuje kolektivní, ustálené a závazné užívání jazyka. Je například výslovnostní či tvaroslovná norma a dle této normy se pak výslovnost "pívo" či spojení "mohl by jste" místo "mohl byste" považuje za nespisovné. Je ovšem možné, že pokud se tyto tvary rozšíří na celé naše území a bude je užívat většina, budou jednou kodifikovány a stanou se spisovnými.

Kam poslat své dítě do školy? Která škola je ta správná? To jsou otázky, kterými se pomalu začínají zabývat rodiče předškoláků zvlášť ve větších městech, kde jsou různé školy a s nimi různé možnosti. Rodiče si často lámou hlavu, která škola je nejlepší, sbírají rady kamarádů a kamarádek, kteří už děti ve škole mají, snaží se "ulovit" nějakou nápovědu na internetu či z jiných dostupných zdrojů.

Je druhý měsíc poté, co nastoupily děti do školky po prázdninách. Nastoupily nové děti, i ty, které už do školky chodily. Jejich chování mě inspirovalo k napsání tohoto článku. Mám totiž pocit, že ve většině rodin je dítě středobodem vesmíru, kolem kterého se vše točí: máma, táta, babička, dědeček, případně starší sourozenci. Jako by existovalo nepsané pravidlo: být k dítěti hodný a vše řešit po dobrém. Opravdu je ale tohle pravidlo užitečné?

Tento článek chci věnovat češtině a pokusit se na tento jazyk a jeho literaturu podívat jinak než pouze kriticky. Mnoho lidí a možná i vy sami můžete mít pocit, že úroveň češtiny upadá a že dnes už nikdo pomalu nemluví spisovně. Jsou ovšem momenty v naší literatuře a vlastnosti češtiny, na které můžeme být právem hrdí, a to bez ohledu na to, jaká je v současnosti úroveň našeho jazyka.

Známe ji asi všichni. Wikipedie - otevřená internetová encyklopedie „se svobodným (otevřeným) obsahem, na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolníci z celého světa". Jednoho takového dobrovolníka jsem se blíže ptala, proč a čím přispívá, co mu to dává a vůbec jak se žije nadšenému přispěvateli na „planetě Wiki".