Přijímačky nanečisto Cermat představují klíč k úspěchu při přijímacích zkouškách

Chystá se vaše dítě do školy a vy zvažujete, zda ho dát do soukromé školy nebo do školy klasické? V nabídkách soukromých škol je často jako hlavní rozdíl zmíněn individuální přístup učitelů k žáku, rodinné prostředí a malý počet žáků ve třídě. Na první pohled vypadají tyto podmínky pro rodiče, kteří se rozhodují, kam dát své dítě, lákavě. Každá věc má ovšem nejen pozitivní stránky, ale i negativní. Pro co nejvhodnější řešení je užitečné mít přehled o obou.

Jsem psycholožka a lidé ke mně chodí na konzultace. Nedávno mě jedna paní oslovila s prosbou o konzultaci slovy: „Víte, já si normálně poradím ve většině věcí sama, ale mám jednu věc, co bych s vámi potřebovala konzultovat". V podtextu jsem cítila něco jako stud. Je přece normální, že si se vším víme rady, a když ne, je to v nepořádku. Je to ale opravdu tak, že bychom si nejlépe se vším měli umět poradit sami?

Od kolika let si myslíte, že je možné, aby se dítě naučilo pracovat s počítačem? A existují vůbec kvalitní programy pro malé děti - třeba od dvou let? Protože sama mám malé děti, pátrala jsem po vhodných možnostech a chci se s vámi o ně v tomto článku podělit.

Máte pocit, že anglicky umět potřebujete, ale motivace je na bodu nula? Pak by možná bylo užitečné zamyslet se nad tím, jaké místo má cizí jazyk ve vašem životě a nad tím, co se stane, když ho umět nebudete. Jestli je to tak, že se bez jeho znalosti i dál obejdete, nebo neumět ho už pro vás osobně dál není možné a budoucnost bez znalosti angličtiny nechcete. Zní to moc složitě či naopak jednoduše?

Když jsem učila na klasické střední škole, často jsem se setkávala u studentů s tím, že není v jejich moci naučit se něco, co jim nejde. Obvyklé výmluvy pak byly, že na to nemají buňky, že jim to nikdy nešlo nebo že to prostě nechápou. Napsala jsem výmluvy, ale jde skutečně o výmluvu, jak se vyhnout tomu, co je nepříjemné, nebo je to pravda?

Nedávno mi přišel dopis ze střední školy, že můj osmnáctiletý syn dostává ředitelskou důtku za nepřezutí do papučí. V první chvíli to mě, původním povoláním učitelku a matku dvou dospělých synů, rozesmálo. Chtěla jsem ten papír vyhodit, ale řekla jsem si, že přijdu celé věci na kloub. Co když je za těmi papuči schováno něco, co mi škola sděluje nepřímo? Napadlo mne něco ve smyslu "Nezvládáme se s vaším synem domluvit, tak ho trestáme, protože naše metody selhaly a my si nevíme rady, jak ho donutit, aby dbal našich pokynů a přezouval se."

V tomto článku se pokusím podívat na rozvoj dítěte a na přístup, který k dětem zaujímáme, v jiných souvislostech, než je obvyklé. Tradiční názor oblíbený společností, v tomto případě podpora zdravého rozvoje dítěte, se během realizace může proměnit v pravý opak toho, o co společnost usiluje.